Sobechleby (Vesnické príbehy z Lipnicka IV)
Cache Sobechleby je ctvrtá ze série venované
obcím v blízkosti Lipníku nad Becvou, která má za úkol ukázat,
že i na venkove je rozhodne co k videní. V této sérii vás
nebudeme unavovat nudnými historickými údaji o založení obcí,
letopoctu vystavení farního kostela apod. Namísto toho nabídneme
ruzné príbehy z dejin, které místní babicky vyprávejí svým
vnoucatum dodnes. Nezapomente si tedy opsat bonusové
císlo!
U potucku v Sobechlebích se v dobách dávno
minulých sešli Anicka s Martinem. Osud zamilované dvojice
mela narušit špatná zpráva. „Mám ráda jenom
tebe, Martine, ale rodice se za mými zády domluvili a chtejí me
provdat za fojtova syna. Už v nedeli mají prijít k nám
domu,“ rekla Anicka.
Martinovi bylo velmi smutno, ale co mel delat?
Anicka musela poslechnout své rodice a vstoupit do
neštastného manželství. Jenže jejich rozhovor
zaslechnul místní vodník a jsa dobrého srdce, rozhodl se jim
pomoci.
„Rozárko, vyprala jsi pentle? Zítra pujdu
lovit,“ zavolal na svou vílu. A vskutku, dalšího dne
vodník vypustil pentli po vode zrovna když devcata prala
prádlo. Anicka se pro ni natáhla a schovala si ji. Vecer si pak
dala pentli pod polštár.
Ráno se však neprobudila. At na ni
volali, jak chteli, at ji polévali vodou sebe více studenou, Anicka
spala jako zabitá. Probudila se až po poledni. Stejne tomu
bylo i v den, kdy si pro ni prišel fojt se svým synem. Oba
vylekane pozorovali spící Anicku. Takovou hospodyni synácek doma
nechtel mít, a tak odešel s neporízenou.
„Vodníku, co je s Anickou?“ ptala se
podezrívave víla. „Devce prestane vyspávat, jakmile mu nekdo
sebere pentli a tím ji vysvobodí. Neboj se, však už se
nejaký chlapec najde,“ zvolal vodník veda, že na mostku
stojí Martin a poslouchá je.
Nazejtrí se Martin vypravil na statek Anicciných
rodicu, aby otce požádal o ruku jediné dcery. „Inu
Martine, my ti Anicku rádi dáme, ale sám to vidíš, holka v
pravé poledne spí na návsi,“ rekl pán domu.
„Však já si poradím,“ odpovedel mu Martin a
zabehl k Anicce do jizby. Vytáhl pentli zpod polštáre a
Anicka se rázem probudila. Svatba byla veliká, všichni meli
z mladého páru radost.
A spokojený byl také vodník, který se obrátil na
svou vílu: „Rozárko, vzpomínáš si, jak jsme kdysi
sháneli práci a nikdo nám ji nechtel dát? Tak jsme z hladu museli
ukrást bochník chleba, ale tebe chytli a já bez tebe nemohl dál
utíkat. Vyhrožovali nám smrtí, ale naštestí nám nejaký
chlap nabídnul, že pokud mu budeme tri sta let sloužit,
vrátí se nám poté mládí. Vidíš to – stal jsem se
vodníkem a ty vílou. Za chvíli nám ovšem služba
skoncí.“
Vodník si v predvecer své promeny zašel
naposledy na pivo. Když už vypil víc než dost
orosených džbánku, nechal se od jednoho chasníka dovézt na
trakari k potucku. Na rozloucenou mu podal dva zlatáky a pravil:
„Práve jsi videl posledního sobechlebského
vodníka.“
Ráno už stáli na brehu dva mladí lidé.
Rozárka s Václavem byli štastní a práci si šli hledat
rovnou k Martinovi. Od té doby se v Sobechlebích žádný jiný
vodník neobjevil.
(Tento príbeh uvádí pan Jaroslav Polka ve své
knize Smích a plác moravského mestecka aneb Moravské pohádky a
povesti z Lipenského Záhorí. My jsme jej pro naše potreby
kapánek zkrátili a prepsali, nicméne náš vdek patrí práve
autorovi.)
Další cache ze série:
I - Radotín
II - Týn nad Becvou
III - Hlinsko
V - Lhota
VI - Simre
VII - Horní Netcice
