Na uvedených souradnicích najdete pametní desku štábního kapitána Jana Parolka, mladého jaromerického obcana, který se nesmíril s okupací Ceskoslovenska a rozhodl se se zbraní v ruce bojovat proti nenávideným fašistum.
Pro zjištení souradnic musíte navštívit tradicní cache Pomník letcu Jevícko, kde ve vícku získáte císlo potrebné k výpoctu tisícin minut severní šírky, ke kterému prictete soucet všech jednotlivých císlic v datumu narození Jana Parolka a tradicní cache Pomník letcu Jaromerice, kde ve vícku získáte císlo potrebné k výpoctu tisícin minut vychodní délky, ke kterému prictete soucet všech jednotlivých císlic v datumu úmrtí Jana Parolka.
Zvu vas na navstevu mist tragedii dvou vojenských letadel, pametni desky Jana Parolka, který bojoval u bombardovaci perute v Anglii, kde zahynul. Pro finálku si pujdete na poutní misto KALVARII
Vypocet souradnic:
N 49°37. (císlo z vicka tradicni cache Pomnik letcu Jevicko GC1DGX5 + soucet všech jednotlivých cislic datumu
narozeni Jana Parolka)
E 016°45. (cislo z vicka tradicni cache Pomnik letcu Jaromerice GC1DH2J + soucet všech jednotlivých cislic datumu
umrti Jana Parolka)
J A N P A R O L E K
Nadporucík letectva Jan Parolek, byl od pocátku války vynikajícím príslušníkem ceskoslovenského zahranicního bombardovacího letectva. V cervnu 1939 prišel do Polska a odtud byl poslán leteckým transportem do Francie. V ríjnu 1939 podepsal petiletý závazek co Cizinecké legie a teprve v kvetnu 1940 byl uvolnen pro letectvo.Byl pridelen k ceskoslovenské letecké skupine a po pádu Francie odjel s ostatními pres Afriku do Anglie. Prodelal výcvik na telegrafistu a v zárí 1940 byl pridelen k bombardovací peruti. Byl jedním z nejpopulárnejších a nejlepších príslušníku své jednotky. Vykonal celkem dvacet jedna operacních letu nad Nemecko a obsazená území. V listopadu (v den, který je urcen jako den smrti) 1941 se zúcastnil bombardovacího letu na Kiel. Pri zpátecní ceste za velmi nepríznivého pocasí ztratil letoun orientaci, preletel Anglii a kapitán letounu po marných pokusech nalézt letište se rozhodl, že pristane na mori a jedine druhý pilot cetar Lenc a pozorovatel nadporucík Engl se zachránili, všichni ostatní se utopili.Nadporucík Parolek byl úredne prohlášen za mrtvého. Položil svuj život v boji proti nepríteli. Byl vyznamenán ceskoslovenskou medailí Za chrabrost a Cs. Válecným krížem. Posmrtne byl Jan Parolek povýšen na štábního kapitána letectva. Prezident republiky dr. Edvard Beneš udelil Janu Parolkovi Ceskoslovenský válecný kríž 1939 In memoriam.
V roce 1999 vyšla kniha Oldricha Koudelky po názvem Žil pod Kalvárií Jan.
(cerpáno z knih Oldricha Koudelky)
Historie a popis poutního místa Kalvárie v Jaromericích u Jevícka
Historie a popis poutního místa.
jižne od Jaromeric (pripomínaných již 1075) vypíná se strmý kopec opredený lidovou povestí o zlém duchu Kudrmanovi. V r. 1664 byl zde postaven kríž, u kterého se konaly pobožnosti. Kolem r. 1680 byla na témže míste postavena, majitelem jaromerického panství Františkem Juliem Šubírem, rytírem z Chobine, jako podekování za odvrácení morové nákazy a byl zasvecen ochráncum proti moru: sv. Fabiánu, sv. Šebestiánu, sv. Rochu a sv. Rozálii. Zakladatelem dnešní "Hory Kalvarie" byl syn Šubíruv František Michal Šubír (1680-1738), který na podekování za záchranu života pri porodu své mladé ženy Johanky, chtel rozšírit stávající kostel. Na doporucení františkánského poutníka ze Svaté zeme P. Jeronýma Veitha z Moravské Trebové, který na jaromerickém kopci shledával urcitou podobu s jerusalémskou Golgotou, byl vybudován na míste puvodního, krásný barokní kostel titulu Povýšení Svatého Kríže a v den svátku 14. zárí 1713 vysvecen. Jeho ústredním bodem je hlavní oltár s obrazem Vykupitele (Salvátora) posvecený v Ríme v kostele "ad Sancta Sanctorum" (Svatyne Svatých) kde visí originál. Postupne byly vybudovány další sakrální objekty s mnoha biblickými upomínkami na Kristovu mucednickou smrt. Do poutního areálu obehnaného vysokou zdí se vchází branou, umístenou mezi dvema vežemi, nad ní je výjev, kterým Pilát ukazuje lidu ztýraného Krista - Ejhle clovek (Ecce Homo). Pozoruhodná je krížová cesta, jejíž zacátek je v Jaromericích u kostela Všech Svatých (14. stol.) v kapli umístenou do západního rohu ohrazení, s krížem a nástroji Kristova umucení, tzv. Pilátuv dum. Trasa pokracuje po svahu kalvárského kopce (modrá znacka) kolem sedmi zastavení (IX) u kostela (X, XI). V kostele je to zvláštnost proti bežné krížové ceste se XIV zastaveními; byla pro ni i jiná pobožnost. Mimo ohrazený poutní areál vybudoval zakladatel v blízkosti druhou stavbu v pudorysném tvaru ondrejovského kríže: dve ramena (k Jaromericím) tvorí farní budovu, ve tretím krídle je Loretánská kaple. V duchu barokní pobožnosti byly pro Kalvárii získány ostatky sv. Feliciana (1735) mucedníka z doby prvních krestanu z katakomb a založeno Arcibratrstvo Nejsvetejšího Vykupitele (úcel duchovní a sociální). Obdobný spolek - krome Ríma - byl ješte v Krakove. Býval zde i sbor choralistu (hudba, služba v kostele aj.). Poutní tradice je znacná - dá se doložit až 140 míst odkud skupiny poutníku pricházely, nebo pozdeji prijíždely; znacný pocet byl i nemeckých poutníku. Josefinským zákazem poutí tyto na cas ochably (kostel zustal zachován), ale neustaly a pokracují dodnes. Hora Kalvaria vstoupila i do literatury historickým románem Svítání od jaromerického spisovatele Dr. Frant. Odvalila (1927). Poutníku, který žiješ na prelomu tisíciletí, obklopený technickými vymoženostmi, pokus se jednou prijít na poutní místo "per pedes" jako v dobách apoštolských s cílem spolehlivého nalezení hlubiny všech ctností na místech k tomu urcených.
Kostel Povýšení svatého Kríže na Kalvárii
Dal jej zbudovat v letech 1712-1714 majitel jaromerického panství a nejvyšší zemský sudí. František Šubír (1680-1738). Venku na portále jsou umístneny tri kalvárské kríže a pod nimi kamenné erby zakladatele kostela a jeho manželky. Uvnitr chrámu na hlavním oltári je v rámu zdobeném drahokami obraz hlavy Kristovy (tzv. "Salvator"). Pred hlavní oltárem v chrámové dlažbe jsou dva náhrobní kameny, které kryjí vchod do podzemní hrobky. Na pravém kameni je vypodobnen zakladatel kostela Fr. M. Šubír z Chobyne, na levém náhrobku postava jeho manželky a detí. Jejich náhrobní epitafy jsou zavešeny u vchodu do kostela. Napsal je ve vzletné latine sám Šubír krátce pred smrtí. Vlevo na bocním oltári jsou ve sklanené rakvi ostatky sv. Feliciána, na pravé strane je oltár nástroju umucení Páne. Za hlavní oltárem je kaple, zvaná "Zahrada Getsemanská". Zde jsou plastické reliéfi Krista a apoštolu na hore Olivové, je zde mariánský obraz ze 16. století a krtitelnice z dolního kostela, vzácná památka z 15.století. V sousedství kostela na Kalvárii je tzv. kaple loretánská (z roku 1742). Na oltári v Lorete je starobylá soška P. Marie loretánské, dovezené sem roku 1720 z italské Lorety. Pod kaplí je hrobka, v niž jsou pohrbeni Augustiniáni, kterí na Kalvárii v 18. století vedli duchovní správu.
Kaple
Pri moru, který v oblasti zuril roku 1680 a také v Jaromericích si vyžádal cetných obetí (na mor zemrelo 47 osob, z toho 7 hospodáru), dal tehdejší majitel panství, František Julius Šubír z Chobyne, slib, že jako dík Bohu za odvrácení pohromy postaví na kopci nad Jaromericemi kapli. Šubír kapli na temeni kopce skutecne v roce 1683 postavil a zasvetil ji ke cti Povýšení svatého kríže a svatých patronu proti moru : sv. Fabiána, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Rozalie. Ke kapli putovaly školní deti všechny volné dny a soboty, kdy se modlily pobožnost Krížové cesty a modlitbu Ružence. Také prostí lidé z Jaromeric a okolí sem pricházeli, aby zde konali pobožnosti.
Kostel
Nejvýznamnejší osobou z rodu Subíru z Chobyne byl bezesporu František Michal Šubír, svobodný pán z Chobyne (nar. 14. 12. 1680 v Jaromericích, zemrel 3. 1. 1738 v Jaromericích). Byl velmi zbožný a ve svých težkostech se vždy utíkal trpícímu Spasiteli. Tak tomu bylo také tehdy, když jeho manželka, Jana Saková z Bohunovic, se pri porodu jejich prvního dítete tri dny svíjela v bolestech a lékari již byli zcela bezradní. Tehdy se manželé v této težké chvíli obraceli v modlitbách ke kapli na kopci a slibovali, že prežije - li paní toto nebezpecí, rozšírí kapli na kopci na kostel. Zásluhu o vybudování celého komplexu má moravskotrebovský františkán Jeroným Weith, který v jaromerickém kopci shledal podrobnosti s jerusalémskou Golgotou. Ten presvedcil manžele Šubírovy ke zcela mimorádnému dílu - vystavet na vrcholu jaromerického pahorku chrám, který mel obsahovat všechna tajemství umucení Páne podle vzoru jerusalémské hory Kalvárie a krížovou cestu, vedoucí z obce na vrchol. Jako autor projektu se uvádí J. Santini. Základní kámen byl položen roku 1712 na svátek Nalezení svatého kríže 4. kvetna. Kostel byl zasvecen "Povýšení svatého kríže" a v den tohoto svátku 14. zárí 1713 vysvecen. Chrám je postaven ve vrcholne barokním slohu.
Oltáre
Ústredním bodem chrámu je hlavní oltár s milostným obrazem svatého Spasitele (Salvátora, domnele pravá podoba Ježíše Krista), posvecený v Ríme v kostele "ad Sancta Sanctorum" (Svatyne svatých), kde visí originál a tímto originálem také dotýkaný. Vpravo od hlavního oltáre (na jeho epištolní strane) je bocní oltár, na nemž ve sklenené rakvi jsou znázorneny nástroje Kristova umucení a plátno, do nehož byl mrtvý Ježíš zabalen Vlevo od hlavního oltáre (na jeho evangelijní strane) je bocní oltár sv. Feliciána s jeho ostatky, obsahující zaskle-nou rakev svetce obleceného do soudobého odevu. Prevezení ostatku bylo koncem zárí 1735.
Getsemanská zahrada
Hned po dokoncení hlavního chrámu pokracovala stavba dalších objektu, predevším výstavba další chrámové prostory, pri-stavené k zadní strane hlavního chrámu. Tato prostora se nazývá "Getsemanská zahrada" nebo také "Krestní kaple", kde je provedena zvláštní omítka na zpusob jeskynních tvaru.
Vstupní brána "Ecce homo"
Do poutního areálu, obehnaného vysokou zdí, se vchází na jeho západní strane po širokých kamenných schodech kovovou tepanou branou, umístenou rnezi dvema hranolovými plochými vežicemi.
Fara
Mimo ohrazený poutní areál byla vybudována další významná kalvárská stavba v pudorysu tvaru ondrejského kríže - fara a Loretánská kaple. Dne 24. 5. 1730 byl položen základní kámen ke stavbe. Když byla roku 1731 postavena cást budovy, konalo se 4. listopadu slavnostní uvedení duchovních správcu do ní. Ve tretím krídle smerem ke kostelu, pristaveném ke dvema již stojícím ramenum fary v roce 1742, je Loretánská kaple Panny Marie Ustavicné Pomoci s vlastní Loretou po strane. Pod Loretánskou kaplí je hrobka, kde byli ukládáni kalvárští duchovní a prípadne další obyvatelé fary.
Areál
Na Kalvárii stávaly dríve mimo farní kostel a farní budovu hostinec a tri domky. Nutno se ješte zmínit o pohrebištích, která na Kalvárii byla, a sice tak zvané "Galerie" (sem byli pohrbíváni obyvatelé Kalvárie) a dva hrbitovy farníku z Úsobrna a Skelné huti u Usobrna.
Krížová cesta
Stejne jako k puvodní Kalvárii Jeruzalémské, tak i ke Kalvárii Jaromerické patrí krížová cesta. Tato pozoruhodná cesta barokního provedení zacíná v obci u kostela Všech svatých samostatné kapli, umístené mimo kostel v západním rohu ohrazení, nazývané "Pilátuv dum", Trasa pokracuje po svahu kalvárského kopce zastavení 2 - 8 - kamenné pískovcové sloupy pyramidálního tvaru) ke kostelu Povýšení Svatého Kríže na Kalvárii. Na nádvorí kostela je zastavení 9 ve forme obrazu, poslední dve zastavení (zastavení 10 a zastavení 11) jsou také ve forme obrazu, umístených v chrámu po obou stranách hlavního oltáre Zvláštností proti bežné krížové ceste je to, že jaromerická krížová cesta má pouze 11 zastavení a pro tuto krížovou cestu musela být tedy patricne upravena pobožnost. Také vnejší zpodobnení není u všech zastavení stejné - z pocátku kaple, pak pískovcové sloupy, nakonec obrazy.
Prevzato z internetových stránek www.jaromerice.net