Zlaty kopec / Golden hill Traditional Geocache

Pozor - v kesi neni vzhledem k rozmerum tuzka, noste si prosim vlastni. V pripade plneho logbooku mi prosim poslete zpravu pres profil, nebo pouzijte log "need maintenance". Dekuji za pochopeni.

Umisteni cache

Pres Zlatý kopec vede sice asfaltová cesta, na obou stranách jsou však závory se zákazem vjezdu. Proto doporucuji návštevu spíše na kole nebo pešky.
Cache se nachazi na okraji blizkeho lesika, jelikož primo na Zlatem kopci v soucasné dobe probíhá likvidace cerných skládek, které tu casem vznikly a kácení drevin. Obec Prezletice se zde chystá vybudovat odpocinkové místo s lavickami.
K lesiku je mozno dojet na kole po asfaltove caste, ale cestu k cache doporucuji absolvovat pesky. Jedna se o klidne misto, kde lze pozorovat zver a cesticky jsou zde vhodnejsi pro pesi. V pripade cesty automobilem zaparkujte pobliz zavory a zbytek dojdete pesky. Nezapomente se zastavit take na vrcholu, kde je nejlepsi vyhled.

Archeologické nalezište

Z blízkosti Prezletic pochází vzácný nález pozustatku nejstaršího cloveka Evropy, který zde žil již pred 700.000 lety. Tato oblast se nazývá „Zlatý kopec“. Projekt výstavby bytu je tak umísten v lokalite, kde clovek opakovane vyhledával bezpecí a zázemí.

Podnebí bylo celkove teplejší než dnes, a to se nacházíme teprve na pocátku doby meziledové (interglaciálu); pozdeji ve vrcholu interglaciálu se ješte otepluje a krajinu pokrývají lesy. V dobe osídlení prezletické lokality bychom se však nacházeli v ploché krajine stepního charakteru. Jsme na nízkém levobreží široké, melké trochu líné reky Pralabe, jehož brehy dosahují takrka až k lokalite. Podél brehu vytvárí reka nivu a v ní, nedaleko pred námi velké mrtvé rameno, jakési nehluboké, ale dosti velké jezírko, ze kterého vycnívají cernošedé skalky, tvorené nepríliš vzhlednou horninou – buližníkem. I když se pod Zlatým kopcem, kde si postavili jednoduchou chýši, zrejme zdržovali delší cas, po vetšinu svého života procházeli krajinou, aby si obstarávali potravu.
Okolo vody bylo vždy dosti živo, prohánela se tam spousta drobných i vetších hlodavcu, jeden z nich byl dokonce veliký asi jako prase. V jezírku a v rece žily ryby (štika a lín)
a dorustaly úctyhodných rozmeru (napr. štiky až dvou metru). Na vode lovila hejna vodního ptactva, vysoko ve vzduchu se vznášel rícní orel. Okolo rostly vysoké stromy,v nichž se usadily kolonie netopýru. Samotné jezírko byla nehluboká, ale trvalá nádrž s urcitým, obcasným prutokem. Jezírko bylo hluboké asi tri metry, melo jílovité dno, nepríliš hojne bylo zarostlé vodním rostlinstvem.
Nyní si prohlédneme okolní step, kde byly zastoupeny zejména pelynek a vrbina. V této travinné stepi žili ruzní živocichové; napr. krtek, rejsek, malý vlk, hyena, liška nebo kuna.
Step se hemžila nejruznejšími hraboši. Ve stepi se popásávala stáda konu a polooslu, ale ojedinele také menšího nosorožce. Hojná byla zrejme také stáda bisonu. Mohutne však musela pusobit stáda pramamutu. V lesích bychom nalezli zejména borovici, nepríliš hojne brízu, smrk, dub nebo lípu. Zahlédli bychom tam jelena, srnce nebo dokonce medveda.
Nejstarší známý druh cloveka s názvem Homo habilis zrejme v Evrope nežil. Název první myslící bytosti, jejíž pozustatky byly v Evrope nalezeny – Homo erectus, napovídá, že nejnápadnejší odlišností techto lidí od predchozího vývojového stupne je vzprímená postava, vysoká asi 160-165 cm. Na obliceji jeho robustní lebky byly nejnápadnejší mohutné a vystouplé nadocnicové oblouky chránící oci. Chrup byl podobný našemu a jeho stavba umožnovala zpracovávat rozmanitou stravu. Dokládá to napr. dolní celist nalezená v roce 1908 v pískovne u osady Mauer poblíž Heidelbergu v Nemecku. V porovnání s pozdejšími obyvateli Evropy chybela heidelberskému cloveku v dolní cásti obliceje vystupující brada. Víme, že byl výborný lovec, protože dokázal ulovit prakticky všechno, co bylo k lovu vhodné. Na rozdíl od predchozích australantropu, kterí dokázali ulovit jen malá zvírata, si archantrop mohl dovolit ulovit i nejvetší zvírata; napr. primitivní mamuty a jejich mládata. Pritom víme, že si zejména slonovití dokáží svá mládata velmi urputne bránit, proto jejich úlovky svedcí o velké zdatnosti a chytrosti tehdejších lovcu. Museli pri tom používat úcinné lovecké zbrane, jako napr. masivní drevená kopí, ale i lehcí oštepy nebo další drevené, kostené ci kombinované nástroje, jako kyje, mlaty, sekeromlaty apod. samotné zbrane by ovšem nestacily, nejduležitejší byl systém organizace kolektivního lovu. O vysoké úrovni a dynamice myšlení svedcí nejen schopnosti lovit nejruznejší zvírata, ale i nejruznejší prostredí : na zemi, ve vode a ve vzduchu. Pri lovu nekterých zvírat spolupracovali lovci z nekolika komunit, což predpokládá vysokou úroven koordinace cinnosti, ale hlavne schopnost artikulovaného dorozumívání. Tyto komunity behem roku zrejme prekládaly svá sídlište, patrne v závislosti na tazích a chování zvere. Pro nejkomplikovanejší zimní období, zakládaly na predem vyhlédnutých a vyzkoušených místech zimovište – príkladem je práve sídlište v Prezleticích.>br> Predpokladem úspešnosti predvekých lidí byla organizace. Základní jednotkou byla širší rodina, která se skládala z nekolika dospelých mužu – lovcu, nekolika dospelých žen – matek a detí. Ochranu, vnejší organizaci zrejme zajištovali muži – lovci za vudcovství nejsilnejšího a nejzkušenejšího lovce. Jednou z hlavních funkcí byla péce o deti. Doklady péce o prestárlé, nemocné a mrtvé príslušníky komunity zatím nemáme, mužeme se domnívat, že byla na velmi nízké úrovni. Své mrtvé nepohrbívali, pri úmrtí pravdepodobne opustili sídlište a o ostatní se postarala príroda, zejména hyeny. Rekonstrukce podoby Homo erecta, podobne vypadali obyvatelé sídlište v Prezleticích. Výrazná je vycnívající ústní partie,silné nadocnicové oblouky a nízké celo. (podle Z. Buriana)

Nalezište je známo již více než padesát let, samostatný archeologický výzkum se zde ale zacal provádet od roku 1975. Pri výzkumu jednoho z horizontu nalezište bylo odkryto prakticky celé sídlište archantropu. Zachovaly se zbytky lidského obydlí - masivní chaty, ohnište a místa s odpadky kostí, jakožto zbytku potravy, a také s odhozenými, použitými nástroji. Zbytky živocichu jsou výborne zachovaná, takže celý kolektiv paleontologu-specialistu mohl stanovit, kterí živocichové v okolí sídlište žili a jak hojne byli zastoupeni. Podobne se další odborníci zabývali urcením zbytku pud,geomorfologií nalezište, rozborem nánosu apod. Tak bylo možné kombinací všech poznatku vytvorit obraz okolní prírody i vlastního sídlište s neobycejnou podrobností a presností. Zásluhu na tom má i obdivuhodná schopnost prezletických slínu (nánosu bývalého jezírka - slepého ramene Pralabe) uchovat dokonale zbytky témer všeho, co na zemi ci ve vode žilo a melo kostru nebo schránku.

Z prezletického lomu pochází rovnež nejstarší kus opracovaného
kremence a rovnež vzácný nález pozustatku (cást zubu) nejstaršího cloveka Evropy. Je s podivem, jak tehdejší clovek umel opracovat velké kusy buližníku na hrubé formy dobre uchopitelných nástroju, ale i jemné škrabky, sekácky, nožíky i vrtácky. Dukazem jeho abstraktního uvažování je, že tyto nástroje vyrábel v sériích zachovávajících urcité pevné tvary. Zhotovil drobné dlátko jemne vybroušené ze srncí kosti,které je naším nejstarším broušeným kosteným nástrojem. Rovnež zde byl nalezen jeden z nejstarších dokladu používání ohne v
Evrope.
Pudorys sídelního objektu (chaty). Základ tvoril mohutný val z hlíny a kamení, do nejž byly zaraženy kuly stanovité konstrukce obydlí. Nedaleko vchodu bylo ohnište. Nález je nejstarším dokladem obydlí v Evrope (stárí cca 700 000 let). Podloží tvoril povlovný breh jezírka, ohranicený na severu, východe a západe strmými skalními bloky, které tento sídelní prostor dokonale chránily. Na jihu se otevíral k hladine
jezírka. Jeho rozloha byla 150 m2

Literatura:
Fridrich J.: Nejstarší paleolit, starý paleolit, strední paleolit; v: Pecírka J. akol.,
Dejiny praveku a staroveku, Praha 1979 Praveké dejiny Cech; usporádal R. Pleiner a A.Rybová, Praha 1978
Sklenár K.: Památky praveku na území CSSR, Praha 1974
Fridrich J.: Prezletice, a Lower Palaeolithic site in Central Bohemia (Excavations 1969-1985), Praha 1989
Mazák V.: Jak vznikla clovek (Sága rodu Homo), Praha 1977

odkaz:
http://www.prezletice.cz/archeologicke-naleziste/