Rodny dum Ludvika Svobody Multi-cache

ludvík svoboda

Ludvík Svoboda se narodil 25 listopadu 1895 v Hroznatíne.

Studoval na vyšší zemedelské škole. Na zacátku první svetové války byl odveden do rakousko-uherské armády a pozdeji byl zajat na ruské fronte. Po vzniku ceskoslovenských legií v nich zastával dustojnický post a prošel nekolika pozicemi - mimo jiné i zástupcem velitele praporu na Podkarpatské Rusi. Úcastnil se i nekolika známých bitev (u Zborova 1917 a Bachmace 1918) a také celé sibirské anabáze ceskoslovenských legií kdy cs.legie úspešne bojovala proti bolševikum a kontrolovala celou sibirskou magistrálu.

Po válce se vrátil na rodný statek. Venoval se výuce madarštiny na vojenské škole v Hranicích (tuto školu predtím sám Svoboda absolvoval jako velitel praporu).

Tesne pred okupací Ceskoslovenska v roce 1938 zastával Ludvík Svoboda funkci velitele pešího pluku. Po okupaci pusobil chvíli v odbojové organizaci Obrana národa a v cervnu 1939 emigroval do Polska. Tam velel vznikající ceskoslovenské jednotce v Krakove a v zárí 1939 se i se svými vojáky dostal do sovetského zajetí. Ruská NKVD jej považovala za špióna a odsoudila ho na smrt. Život Svobodovi zachránilo to, že už pred válkou spolupracoval se sovetskou rozvedkou. Až prímý pokyn z Kremlu zachránil Svobodu pred popravou.

Po vstupu SSSR do války se Ludvík Svoboda stal velitelem 1.ceskoslovenského samostatného praporu v SSSR. Od roku 1943 se tento prapor úcastnil boju na fronte.

V Moskve se Svoboda seznámil také s Gottwaldem, který vedl komunisty v emigraci v SSSR a pripravoval se na návrat komunistu do Ceskoslovenska a pozdejší prevzetí moci. Gottwald mel v Moskve nemalý vliv a díky jeho podpore Svoboda rychle postupoval ve velitelských funkcích až na pozici armádního generála (1943-45 byl brigádním generálem, v kvetnu až srpnu roku 1945 divizním generálem, a od srpna roku 1945 armádním generálem).

Svoboda prošel nekolika významnými bitvami, ve kterých se proslavil (u Sokolova a u Dukly). To mu pomohlo také k tomu, že se po válce stal ministrem národní obrany a tuto pozici zastával až do roku 1950.

Nejprve byl nestraník, ale sympatizoval s komunisty a po únoru 1948 se stal clenem komunistické strany a sám dopomohl komunistum k moci tím, že jako velitel vojsk zabránil prípadnému nasazení armády proti SNB a jiným jednotkám, které byly kontrolovány komunisty. V padesátých letech kdy vrcholil v komunistické strane boj o moc a konaly se velké politické procesy byl Svoboda pomalu odklizován na vedlejší kolej. Nejprve byl nahrazen A. Cepickou na postu ministra obrany a stal se námestkem predsedy vlády a predsedou Ceskoslovenského státního výboru pro telesnou výchovu a sport. V roce 1951 byl sesazen i z techto míst a v roce 1952 byl dokonce krátce veznen. Po propuštení se stejne jako po první svetové válce vrátil do rodného Hroznatína a pracoval v místním JZD.

Po smrti Gottwalda a Stalina, v roce 1953, se Svoboda díky svým kontaktum v Moskve vrátil do politiky. Nejprve jako clen predsednictva Národního shromáždení (1954-64), dlouhá léta místopredseda Svazu protifašistických bojovníku. I v armáde získal velitelské funkce -
1955-58 nácelník Vojenské akademie K.Gottwalda v Hranicích; poté nácelník Vojenského historického ústavu
v Praze. V této dobe sepsal, za pomoci zamestnancu ústavu, své pameti, jejichž 1.vydání vyšlo pod názvem "Z Buzuluku do Prahy" roku 1960.

V období pražského jara v roce 1968 po abdikaci Antonína Novotného byl Ludvík Svoboda zvolen (30. brezna 1968) na místo prezidenta republiky. V této pozici podporoval snahy reformátoru o uvolnení pomeru. Po sovetské okupaci v srpnu 1968 nejprve odmítl vytvorení kolaborantské delnicko-rolnické vlády pod vedením A. Indry a zachránil životy reformních vudcu (clenu dosavadní vlády pod vedením Dubceka) unesených do SSSR. Tyto politiky ale pak primel k podepsání tzv. „moskevského protokolu“, který legalizoval vstup a pobyt cizích vojsk na území CSSR. Svoboda také varoval pred následky, které by mohly vzniknout pokud by se národ postavil proti okupantum a plne podporil to, že cs. armáda nezasáhla. Po této krizi Svoboda pomohl odstranit Alexandra Dubceka z pozice predsedy vlády a prvního tajemníka ÚV KSC a na jeho místo prosadil Gustáva Husáka.

Od dubna 1974 se Svoboduv zdravotní stav zhoršil a znemožnoval mu vykonávat prezidentskou funkci. Odmítl ale úrad opustit a proto poslanci prijali zvláštní zákon, podle kterého mohl být prezidentské funkce zbaven. Prezidentem republiky se pak v roce 1975 stal Gustáv Husák.

Ludvík Svoboda zemrel 20. zárí roku 1979 v Praze. Celkem trikrát byl ocenen vyznamenáním Hrdina Ceskoslovenska a také Hrdina Sovetského svazu.

Zadané souradnice vás dovedou k rodnému domu Ludvíka Svobody v Hroznatíne. Na dome, na turistickém rozcestníku, který je vzdálen asi 10 m východne od domu (urcite ho neprehlédnete) a v listingu zjistíte všechny potrebné informace k odlovení cache. Samotná cache se nachází ve vzdálenosti do 2 km od výchozích souradnic.

cache je umístena asi 1 km od domu a nachází se na souradnicích:
N: 49°17, ABC   E:15°55,DEF

1. Na dome se nacházejí 2 císla popisná, jejich soucet je ...

1. 27.....(A=4)

2. 28.....(A=7)

3. 29.....(A=8)

2. Na pametní desce sectete všechna císla, jejich soucet je ...

1. 71.....(B=1)

2. 73.....(B=6)

3. 77.....(B=9)

3. Pametní deska je v horní cásti ozdobena hvezdou, kolik má cípu?

1. 5.....(C=0)

2. 6.....(C=4)

3. 7.....(C=7)

4. Na turistickém rozcestníku je uveden pocet kilometru do Trebíce a Velkého Mezirící, je tento pocet stejný?

1. ANO.....(D=4)

2. NE........(D=9)

5. Do kolika smeru ukazují šipky na rozcestníku?

1. 2.....(E=6)

2. 3.....(E=7)

3. 5.....(E=8)

6. Ludvík Svoboda byl jmenován armádním generálem v roce 1945, který to byl mesíc?

1. únor.........(F=0)

2. kveten.....(F=1)

3. srpen.......(F=2)