Opava
historická
Pocátky osídlení Opavy a jejího okolí sahají
až do dob pravekých. Vetšinou se jednalo o místa
nacházející se dnes v okrajových cástech mestského celku.
Procházely tudy staré kupecké stezky propojující Slezsko s dalekými
oblastmi Evropy. Postupem doby se zde zacala vytváret malá,
postupne se rozširující kupecká osada.
Samotná první zmínka o Opave pochází z roku
1195, kdy v meste krátký cas pobýval olomoucký údelný kníže
Vladimír. Významnejší zpráva o Opave pochází z roku 1224,
kdy se poprvé hovorí o meste. Od této doby se z mesta stalo
kulturní centrum. Význam tohoto mesta dokládá skutecnost, že
se ve meste nacházela samotná mincovna.
Rozvoj mesta je spojen s kolonisty z nemecky hovorících
zemí, kterí prišli do Opavy za vlády Premysla Otakara I. Na
míste zvaném Opavia spolu s místními obyvateli vytvorili základní
pudorysný plán sídelního usporádání s centrálními plochami
tržišt – námestími, ulicemi a hlavne opevnením
– hradbami. Hradební pás dál mestu jeho charakteristickou
podobu ve tvaru nepravidelného oválu otevreného tremi branami,
které umožnovaly napojení na hlavní obchodní cesty. Ze západní
strany se mest otvíralo branou zvanou Jaktarská, z jihu byl
zajišten další pruchod Hradeckou bránou a konecne k
severu se používala brána Ratiborská. Všechny tri
hlavní cesty se setkávaly uprostred tehdejšího mesta, na
jejich prusecíku tak vznikl centrální tržištní prostor,
který známe pod názvem Horní námestí. Jeho zhruba trojúhelníkový
tvar dokazuje prolnutí všech trí hlavních smeru obchodních a
strategických stezek napojených na Opavu.
V roce 1318 vzniklo samostatné Opavské
knížectví, které bylo svereno levobocní linii panovnické
dynastii Premyslovcu, kterí zde vládli až do poloviny 15.
století. Vládnoucím panovníkem byl Mikuláš Opavský,
nemanželský syn Premysla Otakara II. Jeho sídlem byl nedaleký,
mohutne opevnený hrad v Hradci nad Moravicí. Mezi další
významné vládce tohoto knížectví patrí syn Jirího z Podebrad,
a katolický velmož Karel, kníže z
Lichtenštejna.
Dominantou mesta byl mestský chrám Nanebevzetí Panny Marie, který
byl v poslední tretine 14. století vystaven v monumentální gotické
podobe jako trojlodní bazilika s dvouvežím v západním prucelí
a petibokým záverem na východní strane. Další církevní
památky se již vážou k jednotlivým církevním rádum
– nemeckým rytírum, minoritum, klariskám, dominikánum,
johanitum a po tricetileté válce i jezuitum a františkánum.
I mimo mesto se staví církevní budovy, z nichž
nejznámejší je kaple stredovekého založení, známá jako
Švédská kaple.
Od 16. století roste bohatství
meštanu. Duraz na osobní pohodlí a reprezentaci, vedou k
zásadním promenám jejich domu. Klasické jsou mázhauzy, jejichž
príkladem je „Dum u Bílého konícka“. Malované stropy se
dochovaly v dome „Boží koutek“. V 18. století
vrcholí tento meštanský prepych a jako dukaz mohou
posloužit paláce zámožných rodin, které se
dochovaly.
V 19. století prichází radikální zmena.
Hradby jsou bourány a namísto nich vznikají nové parky. Jediným
pozustatkem opevnovacích valu je „Ptací vrch“, což
je pozustatek jedné z puvodních delostreleckých bašt
/bastionu/, sníženou a s upravenými stenami, který je
korunována hudebním pavilonem. Podél nového pruhu parku se
komponuje okruh po vzoru vídenské okružní jízdy –
Opavský „Ring“, který zahrnuje jak budovy soukromé i
verejné. Úplný plán opavského „ringu“ však
zustal nedokoncen, jelikož se na nej nedostávalo hlavne
financních prostredku.
Behem první svetové války se mesto stalo centrem
nemeckorakouské provincie Sudetenland, jelikož nemecké
obyvatelstvo, které predstavovalo vetšinu, nebylo ochotno
respektovat realitu nove vzniklého Ceskoslovenska. Situace se
stupnuje roku 1938, kdy se na základe Mnichovské dohody stala Opava
soucástí Nemecké ríše. Dosavadní ceský spolkový, kulturní a
politický život byl nacistickou mocí zcela zlikvidován. Ke
konci války se mesto stalo pevností a behem bojových operací bylo
nesmírne težce poškozeno. Historické centrum Opavy bylo
v rozvalinách. Úkol obnovit funkci metropole ceského Slezska byl
nesmírne nárocný. Nemci byli odsunuti a Opava byla postupne
dosídlována osobami ceské národnosti. Po pripojení Katerinek,
Kylešovic, Jaktare a dalších okolních obcí, se Opava
stala témer 70 000 mestem a roku 1989 i z hlediska poctu obyvatel
nejmenším statutárním mestem v Ceské republice. Od té doby
se Opava neustále rozširuje a vzkvétá.
Toto je velmi strucná historie mesta Opavy. Aby to nebylo pouhé
povídání, vzniká série keší, které se na tuto historii mesta
zamerí. Vždy se bude jednat o budovy, které jsou oznaceny
kovovou deskou vypovídající o historii dané budovy
Do série zatím patrí:
GC1WK07 - Opava Historická 1 - Stred mesta
GC1XYZV - Opava Historická 2 - Stred mesta
GC1C83Y - Opava Historická 3 - Jezuitské památky
GC1CPEH - Opava Historická 4 - Kostel sv. Petra a Pavla
GC1CQRJ - Opava historická 5
GC1WJZC - Opava Historická 6 - Marianum
GC29XVT - Opava Historická 7
GC1ZJVM - Opava Historická 8 - Švédská kaple
GC1Z1XB - Opava Historicka 9 - Kostel Sv. Vaclava
GC1Y3QD
- Opava Historická 10 - Kostel nejsvetejší trojice
GC357PX - Opava Historicka 11 - Koupaliste
GC34PHN - Opava Historická 12 - Strelnice
GC21R0N - Opava Historická - Bonus
zdroj: JIRÁSEK, Zdenek, MEDKOVÁ, Marta, VOJTAL,
Petr.
Kniha o Opave. Opava : Statutární mesto Opava, 2000. 160 s
Opava Historická 5
...Langdon stoupal výš k nebesum. K holubici. Sám už
témer létal. Dospel až k plošine, z níž obelisk
vyrustal. Výš už šplhat nemohl. Jakmile se
však rozhlédl, rázem vedel, že to ani není treba.
Rozkládal se pred ním celý Rím. Byl to úchvatný pohled.
Vlevo bylo videt míhající se svetla zpravodajských štábu
shromáždených pred Svatopetrským chrámem. Vpravo kourící
kupoli chrámu Santa Maria della Vittoria. Prímo pred ním, v dálce,
Piazza del Popolo. Pod ním dole ctvrtý a poslední bod.............. vytvoreného ctyrmi obelisky.
Rozechvele vzhlédl nahoru k holubici. Otocil se smerem, kterým se
dívala, a potom sledoval ocima linii mestského horizontu.
Rázem to spatril.
Tak zrejmé. Tak jasné. Tak prohnane prosté.
Když se nyní na ne díval, Langdon nemohl pochopit, že
iluminátské doupe mohlo zustat tak dlouhá léta skryté. Celé mesto
se zdálo ustupovat stranou, když se díval smerem k té
monstrózní kamenné stavbe za rekou. Stála na brehu Tibery, kousek,
trochu šikmo, od Vatikánu. Celý komplex byl vybudovaný na
pravidelném pudorysu: okrouhlá budova hradu uvnitr ctvercové
pevnosti, to vše obklopeno parkem v tvaru petiúhelníku,
pentagramu, peticípé hvezdy cili murí nohy.
Starobylé kamenné bašty byly dramaticky osvetlené tlumenými
reflektory. Vysoko na streše hradu se tycila mohutná
bronzová socha andela trímajícího v ruce mec, kterým ukazoval
rovnou dolu do stredu monumentu. A jako by to všechno
ješte nestacilo, prímo ke hlavnímu vchodu do hradu vedl
slavný Andelský most… dramatická prístupová cesta
zkrášlená dvanácti sochami andelu, které nepocházely od
nikoho jiného než od samotného Berniniho.
Nakonec Langdon odhalil ješte další úžasný fakt:
......................... ukazoval pravým
iluminátským stylem na místo, kde Andelský hrad leží.
......................... totiž
procházelo presne stredem Andelského mostu a rozdelovalo jej na dve
stejné poloviny.
Langdon sebral své tvídové sako, ale pro jistotu je držel dál
od tela, z nehož kapala voda. Skocil do ukradeného automobilu,
botou plnou vody dupnul na plyn, a vyrítil se do nocní
temnoty...
DAN BROWN: Andele a demoni; Praha:
Metafora, 2003
toto mozna
pomuze - alternativa: google maps.
Stoupneme-li si pred daný objekt a zapojíme náš GPS
prijímac, zjistíme výchozí bod (N: XX°YY.YYY', kde YY.YYY - bude
zaokrouhleno smerem dolu na cele cislo (pr.: 53.888 = 53.000) a E:
UU°VV.VVV' - bude zaokrouhleno smerem nahoru (pr.: 44.234 =
45.000). k tomuto takto zaokrouhlenemu cislu pricteme N:0°0.493' a
odecteme E: 0°0.466' a ziskame souranice kese :)
prosim neuvadejte nic co by mohlo napovedet k reseni;)