Josef Lada jak ho neznáme / unfamiliar illustrator Multi-cache
Josef Lada jak ho neznáme / unfamiliar illustrator
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Related Web Page
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
The walk will take you about 1 hour. Your own pen(cil) is required, thanks.
Brief description in ENGLISH – see Additional Waypoints
More about Josef Lada: http://en.wikipedia.org/wiki/Josef_Lada
Unfamiliar illustrator
and landscape painter –
– jak ho neznáme
(Procházka Vám zabere asi hodinku. Prosím, vezměte si s sebou vlastní pisátko, díky moc.)
"Lada je váš největší malíř", řekl údajně Pablo Picasso Josefu Šímovi na poválečné výstavě českého umění. Ladovy obrázky zná každý od dětství a každý také ví, že se tento na jedno oko slepý přeučený levák narodil v Hrusicích. Málokdo ale ví, že většinu života strávil v Praze poblíž Karlova náměstí. Že zde měl své oblíbené hospůdky a v nich spoustu kamarádů, se kterými si užili spoustu legrace a nadělali si spoustu naschválů. Naší cestou nás bude provázet sám malíř svými citáty z knihy Kronika mého života.
Start:
N 50° 04.465'; E 014° 25.385'
Naši cestu začneme v Salmovské ulici před Johaneem, kde Lada bydlil v době, kdy se jako čtrnáctiletý u pana Petránka učil malířem pokojů a divadelních dekorací. Na stravu a na byt jej však mistr nevzal, a tak Lada bydlil zde v Johaneu, útulku pro katolické studenty a učně.
První neradostné bydlení v Praze
Své dojmy z Johanea popisuje takto: "Personál zcela jistě duševně méněcenný a pan správce, kněz, vyhlížel přísně, spíše jako inkvizitor. Mnozí učedníci mi připadali tak podivně, jako lidé z jiných světů. Hoši přísných, neradostných pohledů, předčasně přemoudřelí."
Namísto malování kulis, ve které doufal, tahal štafle, kbelíky a kufry s barvami do nejvyššich pater činžáků. Když zjistil, že se k malovaní kulis během příštích dvou let vůbec nedostane, rozhodl se z učení odejít. Do Prahy se vrací po několika měsících jako knihařský učeň.
K získání H spočítejte písmena v nápisu nad vchodem do Johanea.
X = 21 * H / 1000, Y = 18 * H / 1000
Odtud se přesuňte
o X' severněji a o Y' západněji,
Ocitnete se na náměstí proti č.p. 557, kam se do domu U zlatého vola – pobliž Ottova nakladatelství – přistěhoval Lada jako učeň knihaře Jana Karáska z Ječné ulice. Park na náměstí měl Lada moc rad, protože mu připomínal přírodu v jeho rodné vsi.
Rozverná učňovská léta
Sám o svém novém bydlišti píše: "Nový byt byl, u srovnání s tím v Ječné, skoro vznešený. Předsíň, kuchyň, dílna a pokoj – všechno s velkými okny do dvora. A ještě tu byla mimo kuchyň spíže tak veliká, že ji paní mistrová určila za pokoj učedníků." Spaní tří učňů ve spíži bylo nejspíše dost veselé: "Zde byly mezi námi učedníiky a rodinnou ložnicí trojí dveře, takže jsme se mohli rvát jako koně. Jednou bych málem vyrazil Tondu otevřeným oknem do dvora a on mi za to dal takovou herdu, že jsem spadl po hlavě do štandlíku s vodou. Vlétl jsem do něho tak prudce, že jsem se nemohl vytáhnout a byl bych se snad utopil, kdyby mne nenapadlo převalit se na zem, aby voda vytekla..."
Při pohledu na dům č.p. 557 lehce zjistíte čislo B, které se rovná počtu balkónů na tomto domě.
Číslo D získáte z "modrého" čísla orientačního: D0.
Pokračujte na souřadnice
N 50° 04.[5 * B * D * D * D]'; E 014° 25.[13 * B * D]'.
Dorazili jste na rušnou křizovatku. Přes ulici vidíte architektonický "majstrštyk", prosklenou budovu, na jejímž místě stával kdysi dům U Šálků.
Na třetině stolu
Lada se v roce 1906 rozhodl opustit knihařské řemeslo a začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole. Musel tedy odejít z rodiny svého mistra a nastěhoval se ke krejčímu Burešovi do zmíněného domu U Šálků. Tam sdílel velmi skromný podnájem, který popisuje takto: "V přední části na pohovce jsem spal já, vzadu manželé Burešovi. V zadní místnosti stál také jediný stůl, na němž se jedlo i pracovalo. Na dvou třetinách žehlil Bureš pánské svršky, na jedné třetině jsem kreslil..."
Přesto v této době vytváří první knižní ilustrace a kreslí do časopisů. Nakonec se ale rozhodne z Uměleckoprůmyslové školy odejít.
Podloubí dnešní skleněné budovy tvoří tlusté ocelové sloupy. Počet sloupů na straně Karlova náměstí (ignorujte ty dva vedle vchodu) je hodnota P.
Vydejte se na souřadnice
N 50° 04.[BDP]'; E 014° 24.[(P + 1)HH]'.
Dostanete se do ulice, kde v č.p. 344 měl Lada od roku 1908 svůj první samostatný byt. Bydlel tu sedmnáct let až do roku 1925. V té době se z něho postupně stává poměrně známý kreslíř a ilustrátor. Mezi umělci měl mnoho přátel, kteří ho zde navštěvovali, Jaroslav Hašek s ním občas i bydlel.
O Jaroslavu Haškovi – kumpánovi
Jaroslav Hašek někdy zmizel na delší dobu a po čase se vracel poněkud zvláštním způsobem: "... zazvonil a když mu bylo otevřeno, přidržoval dveře, že vznikla pouze škvíra, kterou prostrčil hůl a volal: "Tu máš a řež, bez milosti řež!" Řezat jsem ovšem nemohl, vadily dveře, které Hašek pevně přidržoval a také jsem to nikdy neudělal. Ale tento způsob návratu patrným překroucením mylně informoval Longena, jenž myslil, že jsem Haškův neukázněný život korigoval holí..."
O svém příteli dále píše: "Hašek psal snadno a lehce. A mohl psát kdekoliv: v tramvaji, v hospodě, v kavárně, ať už tam hučelo sebevíce. Při tom všem ješte provozoval jakýsi druh literární ekvilibristiky. Jednou psal v kavárně Union nějakou humoresku a za šesták si mohl každý známý host vymysliti jakékoli jméno a Hašek je hned v příští větě použil, aniž by porušil srozumitelnost děje."
Taškařice se zvonkem
V jeho bytě jej také navštěvoval další přítel Emil Špatný. Lada píše: "Bydlil jsem v bytě, kde byly ještě tři slečny, každá v jednom pokoji, ale měli jsme společný vchod ze schodiště. Snášeli jsme se tam vzorně, jen s otvíráním bylo zpočátku trochu nepříjemností. Nakonec jsme nad zvonek připevnili čtyři vizitky se jmény nájemniků a pod nimi bylo napsáno počet zvonění ke každému nájemníku. Na mne se zvonilo 2x.... Za čas přišel ke mně Emil na návštěvu a nenaleznuv mě doma, tak se dopálil, že mi na vizitku připsal před tu dvojku ještě jedničku.... Přijel ke mě strýc z venkova, a když u dveří pracně zjistil, co se patří – důkladně si odpočinul a začal vyzvánět. Zpočátku mu to šlo dobře, ale při devátém zvonění se nějak popletl a nevědel správně, kolikrát zvonil. Nu, co na tom – mému strýci na nějakém zazvonění přeci nezáleželo – začal tedy zase od začátku a mnohem pozorněji. A když, chudák, myslil, že to řádně provedl, – rozlétly se dveře a z nich vyrazily tři slečny jako fúrie a vychrlily na něho sbírku kleteb. Potom ...práskly mu dveřmi před nosem. Dopálený strýc praštil sukovicí do dveří a zase odjel..."
Zde v Dittrichově ulici, ve stejném domě ale v jiném bytě Lada také později bydlel i se svojí ženou Hanou rozenou Budějovickou.
Na domě se nachází reliéf
a/ Jaroslava Haška s babičkou – R = 5
b/ Josefa Lady s tatínkem – R = 7
c/ Panny Marie s Ježíškem – R = 9
O dva roky později se manželé Ladovi přestěhovali do tehdejší ulice V Ohradách, kam nyní projdeme:
N 50° 04.[(R – P)RB]'; E 014° 24.[R(R – B)(H – B – D)]'.
Cestou pravděpodobně budete míjet Emauzy (se dvěma novodobými ladnými špičkami), pod kterými při náletu v roce 1945 zahynula Ladova mladší dcera Eva.
Porodní drama s dobrým koncem
Asi čtyři týdny po nastěhování do nového bytu (29. 12. 1925) se jim narodila první dcera Alena. Ten večer Lada přišel poměrně pozdě a v lehce podnapilém stavu. Rychle však vystřízlivěl, když začal shánět pro manželku taxíka. Stanoviště, které měl vyhlédnuté, nedávno zrušili, ani u mostu žadný nestál, strážník nikde, až párkař pod sousoším Libuše ho přivolal písknutím na prsty. Telefon, z kterého chtěl strážník volat, byl však rozbitý, a tak i se strážníkem běželi do Václavské ulice, odkud se již dovolali a pomoc nakonec přijela včas...
Lada měl tuto část Prahy – Podskalí velmi rád. Už jako učeň sem často chodil, snad že mu připomínalo jeho rodnou vesnici.
Popisuje jej: "Život v ohradách, na ulici i u vody idylický, spíše venkovský než městský... Líbil se mi rázovitý oblek Podskaláků, čepice bekovka, červeně a bíle pruhovaná košile a vysoké, tukem namazané boty. Líbily se mi i rázovité typy, zvláštní způsob řeči i vtipy, kterými se Podskaláci navzájem častovali. V neděli většinou sedávali na kládách u vody nebo v legendárních podskalských hospodách..."
Na domě, kde Ladovi bydlili, se dnes nachází pamětní deska s malířovým portrétem a nápisem. Přečtěte si text, a potom pozorně sledujte písmena a číslice:
V posledním řádku vyjměte z obou letopočtů devítky a dostanete rozmezí v centimetrech, v jaké výšce nad zemí budete hledat cache.
Dále zjistěte:
A = počet "A" v celém textu (nikoliv "Á"),
J = počet "J" v celém textu,
L = počet "L" v celém textu,
Nyní se od Ladovy busty přesunete na zeměpisnou délku:
E 014° 24.[(L + A)(D + A)J]'; zeměpisná šířka se nemění
... a můžete začít hledat finálku :-).
Poznámky:
1. Omlouváme se, ale zákeřné odrazy signálu od zdejších budov s Vámi možná nebudou mít slitování!
Ale teoreticky byste se nakonec měli ocitnout poblíž pouliční lampy.
2. Při vlastním odlovu mějte na paměti, že zpoza oken (domů i aut) vás pozorují stovky nenápadných mudlů :).
PROSÍM, buďte i Vy nenápadní! Díky.
Additional Hints
(Decrypt)
[CZ] Zevm i buenqav mqv.
[ENG] Zrgnyy onef va sraprq jnyy.