 odní mlýn na rece Sázave byl obnoven roku 1893 v míste bývalého zboreného hamru a po té mlýna, jehož stárí se datuje od stredoveku. Do dnešních dnu má dochované a funkcní puvodní vybavení vcetne mlýnského kola. Od roku 1998 je zde muzeum.
* * * * *
Pred mnoha léty stával na rece Sázave u Budcic malý mlýn, kde se šrototovalo obilí, pro blízké okolí.
Od jisté doby však zacalo ve mlýne strašit. Starý mlynár se vystehoval pryc, až nekam do kraje, a pustnoucímu mlýnu se pak každý vyhýbal. Ríkalo se, že se tam usadil cert, aby ve sklepeních u mlýna mohl skrývat své velké bohatství. A nebylo prý malé, plné pytle dukátu. Pres den vypadal mlýn i celé okolí docela obycejne a nic nesvedcilo o podivných návštevnících. Sotva však uderila pulnoc, ozval se ze mlýna príšerný rámus, daleko slyšitelný. To certi zasedli ke kartám a za stálých hádek hráli svuj pekelný mariáš o veliké peníze. Nekdy se dokonce prali, až jiskry z komína lítaly.
Beda cloveku, který by se mezi ne dostal. Musil s nimi také hrát a svou duši by v kartách zcela urcite prohrál.
Jednou se tudy vracel vysloužilý voják, a rozhodl se že se usadí v opušteném mlýne. Když se o pulnoci rozpoutalo pekelné rádení, bylo to moc i na vysloužilce a jen tak tak utekl ze mlýna. Druhý den se príhoda opakovala jako predchozí vecer. Tretí den se voják rozhodl že tak krásný mlýn neprenechá pekelníkum, a vypravil se pro radu k pertoutickému farári, který mu poradil aby vykropil celý mlýn svedcenou vodou. Jak slyšel, tak také udelal. O pulnoci se strhla vichrice a certi behali okolo mlýna, ale dovnitr se nedostali. Už se zdálo, že voják vyzrál nad pekelníky, ale ráno bylo okolí mlýna celé spreházené a mlýnské kolo poborené. I dal se voják do uklízení a oprav a na vecer byl s prací hotov. Opet vykropil mlýn a opet se strhla hrozná vichrice. Ráno zase vše ponicené. I zacal voják klít a nadávat.
Jen vyslovil dáblovo jméno zjevil se sám pekelník a ríká "Když me dovolíš odnést si z mlýna co je naše, necháme te již na pokoji, ovšem musíš uhlídat dábelský ohen v lucerne zde zanechaný", voják byl prekvapen zjevením, ale nedal na sobe nic znát. "Dobrá, odneste si co vám patrí, ale opravíte celý mlýn i s náhonem, chci se tu usadit natrvalo" pravil voják. Na stvrzení smlouvy cert privalil pred mlýn velký kámen a na vrata zavesil lucernu."Uvidíme jestli ohlídáš svetlo, a jestli ne, prijdem si pro tebe" zachechtal se cert a zmizel. Týdny bežely a z vojáka se stal mlynár. Jak šel cas, zacala mu starost o lucernu vadit a hledal zpusob, kterak se dáblove dohode vyhnout. I zapálil plamenem v kamnech, rozdal jej sousedum, takže v Budcicích nikdy ohen certy zanechaný nevyhasl a mlynár dodržel úmluvu s dáblem. A od té doby již nic nevyrušilo klidný klapot mlýna. I vy mužete toto svetlo mít od mlynáre, který jej za mrzký peníz smení.
Povest praví, že když se na kámen lucerna s dáblovým svetlem položí, paprsky svetla ozárí místo na skále kde se poklad ukrývá.
|