Dobrodružství na zemi, pod zemí a tak trošku i nad zemí o tom je CETA. - JEN NA VLASTNÍ NEBEZPECÍ
(Tato keš byla soucástí geozávodu, který probehl v rámci Valašského keškobraní dne 7.6.2008, její císlo bylo VK-25)
V hlave se mi honí jeden hodne drsnej den ze života naší cety. Byli jsme na misi, který jsme ríkali „Zelený peklo“ a vo který nesmíme dodnes nikde mluvit.Šli jsme v rade za sebou sedmadvacet tvrdejch chlapu, který hned tak neco neprekvapí. Déšt nám stékal mezi lopatkama a bylo neskutecný vedro. A neprítel si nás vychutnával. Nejdrív zmizel ten úplne poslední, ani jsme to nepostrehli a najednou tam nebyl. Pak kulometem vystríleli skoro celej voddíl, ctyri chlapi v rade to koupili do hrudníku vcetne tlustýho Charliho, nebylo jim pomoci. Nás prvních pet nemelo zatím ani škrábnutí, ale hned za náma, jak jsem psal, masakr! Psychicky nás to teda dost vzalo. Ti lstíví hajzlíci byli úplne všude a meli svuj útok sakra promyšlený. Zacali nás likvidovat vod zadu, jeden to koupil nožem a druhej macetou, naštestí Yenkie byl zrovna curat a když se vrátil pokropil všechny neprátele ze svýho kulometu, takže byl pak vzadu klid, jen tem dvema podrezanejm pred sebou už nemoh pomoct. Zacali však dotírat z boku jak nadržený feny. Karl se príšerne naštval, vzal chlapa pred sebou a za sebou a že to s tema hajzlíkama skoncuje. To bylo naposled co jsme ho videli, jen bylo z džungle slyšet nekolik výbuchu granátu. Díky nim jsme však meli další dve hodiny klid. Došli jsme až k pobrežní pláži kde pro nás mely priletet vrtulníky. Ota, velkej Karluv kamarád prišel s tím, že se po nich podívá, vzal si dva chlapy za sebou a jednoho pred sebou a vyrazil zpet, po dvaceti minutách jsme slyšeli silnou palbu z míst kde jsme procházeli. Naštestí v tu chvíli se objevily vrtulníky a my mohli nasednout a vodletet. Na poslední chvíli vybehl z lesa Ota a naskocil do posledního vrtulníku, ríkal, že se dostali do krížový palby a že všichni ostatní jsou po smrti. Takže ctrnáct chlapu prežilo cestu džunglí. K dovršení smuly když jsme prelétali nad bojištem, tak muj zástupce vypad z vrtulníku, vždycky jsem ríkal, že byl študovaný nemehlo. Na základne jsme se precíslovali a nastoupili všichni pred plukovníka, mel nejaký žvásty o vlasti a splnené povinnosti, ale výsledek byl ten, že mi predal souradnice s místem další mise. Souradnice byly zašifrovaný. Koukal jsem na to jako výr, prece jenom k necemu ten zástupce byl, pak prišel náš radista Tommy co se pred ním vždycky plouží jeho divne pokroucenej kámoš a ríkali, že je to vlastne strašne jednoduchý, prý stací nechat nastoupit chlapy do rady a to prý vcetne me velitele jednicky!
Takže jsme leteli sem:
N: 07-09-11-06-09-04-10-07-09-11-06-03-04-09-01-10-09-04-09-10
E:. 03-12-04-09-10-04-09-04-03-11-06-03-04-09-01-10-02-10-13-08-05
Na úvodních souradnicích, jak bývá v podobných situacích zvykem keš nenajdete, jsou tu jen pomnícky trem vojínum Cs.armády, obsluhy minometu, kterí zde zahynuli pri osvobozování Bystrice. Vyluštenými císlicemi z textu nahradte pravdepodobná císla v úvodních souradnicích (jasne poslední trojcíslí) a dostanete se výrazný krok kupredu. Protože to ceta nemela jednoduchý tak ani Vy se nedostanete hned k cíli, ale na místo kde najdete souradnice kam jít dál i jak si pocínat. Až to vykonáte najdete finále jako nic. Celá trasa merí neco kolem kilometru, ale skoro víc jak polovina se dá zvládnout geovozem a za sucha možná i víc. Cílové místo má svou vojenskou historiji, ale napíšu ji až do finálky, protože bych tak napovedel místním a pripravil je o zážitek z luštení. Jó nezapomente si vzít baterku (i ve dne). Mnoho zdaru.
POCTA VELITELI (ownerovi) CETY (keše) OD ÚCASTNÍKA MISE
