Chvíli se mi zdála ZBYTEČNÁ tato keš, tak blízko jiných zajímavých veličin.
Ale možná Vám příjde vhod zastavit se v klidu u Ani živého, ani mrtvého,
před jehož odhodláním se sklonila i ruka dřevorubce.
Možná v jeho stínu naberete sílu i ke svým vlastním bitvám.
Keška vznikla na počest básníka s kytarou,
který uměl říct jediné šestatřiceti způsoby
a o těch bitvách věděl své.
Z výchozích souřadnic se můžete tak leda hezky rozhlédnout.
A doma si zabroukejte, jak zbytečné jsou:
| Prach, jenž na stůl sedne |
| žluté pouštní písky |
|
| rozbourané hradby – vzpomínky, jež bolí |
| odmocnina z jedné |
|
| rozfoukané třísky |
| světlo lampy za dne |
| pousmání chladné |
|
| Polámané meče – roztříštěné čluny |
| dálky nedohledné |
|
| stará kůže hada - zastřípění klíče |
| cit, když kvete zrada – zmrzlé kvítky kleče |
|
| promarněná rada – pod hladinou duny |
| spor, jenž marně vedu – tupé ostří břitvy |
| svět, jenž zrhdl písní – had, jenž nemá jedu |
Keš je stvořena pro malé předměty a zpočátku je vybavena dřevem a kovem.
Já vím, že louka se dá zdolat při troše šikovnosti i autem, ale prosím, nechte své geovozidlo na jejím dolním okraji. A zkuste se třeba zout a probrouzdat se ke keši travou nebo ještě lépe ranní rosou. Je to báječný pocit a nabíjedlo. No, a když přidáte ještě bosou fotečku, klidně se připište na mé triko i druhý bodík za kešku ...... ;-) :-))))