Stavba prvního kláštera v jablunkove zapocala
v roce 1853, za dva riky byla stavba ukoncena, potom
následovala výstavba klášterní kaple, její vysvecení probehlo
23. zárí 1861. Soucásti klášteru byla i nemocnice, protože ale
budova stála na brehu neregulované olzy, bývala casto
vytopena, což zhoršovalo zdravotní stav pacientu i sester,
bylo rozhodnuto o stavbe kláštera nového.
Sestry zakoupily pozemek na blízkém kopci a v roce 1926 zacaly se
stavbou. V té dobe byly stavební práce vykonávány vetšinou rucne.
Krome sester a nekolika zamestnaných delníku zde bezplatne pomáhali
cetní dobrovolníci, zejména pak príbuzní sester, kterí na stavbu
prispívali i financne. V kvetnu 1928 se podarilo dokoncit první
cást stavby, kterou byla klášterní nemocnice nazvaná Ústavem sv.
Alžbety. Sestry zde pecovaly o nemocné, starší a osamelé ženy z
Jablunkova a okolí. Poté se zacala stavet klauzura (obytná cást pro
sestry). V cervenci 1929 byl posvecen základní kámen pro stavbu
klášterního kostela. Kostel sv. Josefa byl dostaven v léte roku
1932 a slavnostne posvecen 2. srpna, ve svátek Panny Marie Andelské
z Porciunkule.
V dobe II. svetové války hrozilo sestrám vyvezení do koncentracního
tábora v Osvetimi. K deportaci nedošlo díky tomu, že zde bylo
zrízeno oddelení pro nejtežší prípady plicní tuberkulózy a major
Rückmann, tehdejší nemecký správce nemocnice, se zasadil o to, aby
u nemocných zustaly reholnice, protože si cenil jejich velkou
obetavost a nasazení. Po válce se reholní rodina rozrostla o pet
nových clenek a jablunkovský klášter mel 20 sester.Po únoru 1948
nastalo nové období nesvobody spojené s pronásledováním celé
církve, která neuznala legitimitu nového režimu a stala se tak
neprítelem císlo jedna. S platností od 1. ledna 1951 byly všechny
klášterní objekty vcetne kostela a ostatních nemovitostí
zestátneny. Nemocnice byla prejmenována na Státní plicní lécebnu
pro ženy. Prvoradým úkolem nového vedení bylo nahradit sestry
civilním personálem a vystehovat je z Jablunkova.Do pameti sester
se hluboce vepsal 16. kveten 1960. V ten den byly propušteny ze
zamestnání s chladným konstatováním: "Už vás nepotrebujeme". K
ubytování bylo sestrám ponecháno sedm menších pokoju a za bydlení
ve vlastním kláštere musely platit nájemné. Provizorní kuchyn s
jídelnou si zrídily na pude. Tehdy jiste netušily, že tento stav
potrvá 30 let.
V srpnu 1991 došlo k zákonnému vrácení cásti zestátneného
klášterního majetku - objektu kláštera s nemocnicí a kostelem,
hospodárské budovy, zahrady a parku. Vedení Nemocnice s
poliklinikou v Trinci, pod kterou lécebna spadala, vyšlo sestrám
vstríc a k 30. zárí 1991 byla LDN prestehována do jablunkovského
sanatoria a nemocnice v Trinci. Sestry se rozhodly v uvolnených
prostorách otevrít domov pro seniory, který na Jablunkovsku chybel
a mnozí obcané tak byli nuceni prožívat podzim svého života daleko
od domova a svých blízkých. S Boží pomocí se behem jednoho mesíce
podarilo pripravit všechno natolik, že 4. listopadu mohly sestry
prijímat první obyvatele. Domov byl podle hlavní patronky rádu
nazván Domovem sv. Alžbety.
Naproti kláštera jsou zajímave pokroucené stromy:
