Obec
Hrdejovice leží v Jihoceském kraji, 5 km severne od Ceských
Budejovic. Mají 462 domu, 1 567 obyvatel (k 3. cervnu 2006) a
jejich katastrální výmera ciní 883 ha.
Village Hrdejovice lays in South Bohemia, 5 km to north from
Ceské Budejovice (Budweis). It has 462 houses, 1 567 citizens (to 3
June 2006) aits cadastral surwey is 883 ha.
PRVNÍ PÍSEMNÉ
ZMÍNKY
Nejstarší
písemná zmínka o obci Hrdejovice je z roku 1350. Ve Státním
okresním archivu v Ceských Budejovicích je uložena pergamenová
listina z 16. ríjna 1350, ve které Bušek, budejovický farár,
prodává tri a pul lánový farní dvur (tri a pul honu) u Hrdejovic
(…curiam dotalem versus Herdawicz sitam…) svým farním poddaným,
kterí z neho budou rocne platit o sv. Jirí a sv. Havlu 3 kopy a 24
pražské groše úroku, a v case žní postaví za každý lán deset
robotníku. Z penez takto získaných se pak polovina dá dedicum po
ceskobudejovickém kaplanovi Jindrichovi, jehož dvur u Stradonic
(Rožnova) prešel na faru, a polovina bude použita k osvobození
tohoto dvora od dávek.
Na
pergamenové listine jsou priloženy na proužcích dve peceti: faráre
Buška, na níž je postava sv. Mikuláše, patrona farního kostela, a
pištínského faráre Ondreje, coby svedka, s postavou sv. Vavrince s
roštem, rovnež patrona pištínského kostela.
Touto
listinou byly de facto založeny Farárské dvory (dnes Knežské
dvory), ležící na staré ceste z Budejovic do Hrdejovic, které mely
nemecký název Pfaffenhöf.
Nejstarší zmínka o obyvateli Hrdejovic je z roku 1398. Dne 8. 11.
toho roku zaplatil rentu 30 grošu k ceskobudejovickému oltári v
kostele sv. Mikuláše dobrodinec, hrdejovický forman Hansi („Hansl
vector, benus Hardowiczerin“).
JMÉNO OBCE
Jméno
obce Hrdejovice je unikátní, v celé Ceské republice ojedinelé. Její
nejstarší forma byla v roce 1350 zaznamenána jako Herdawicz. Dle
Dr. Antonína Profousa vzniklo jméno obce z vyjádrení o vsi lidí
Hrdejových. Jméno Hrdej bylo, dle zmíneného historika, asi zkratkou
osobního jména Hrdebor ci Hrdibor, které je doloženo již k roku
1197: „Hgrdiebor, cognatus Groznatae, primatis Boemiae“ (to je:
Hrdebor, príbuzný Hroznatý, ceského predáka). K roku 1391 zase máme
zmínky o jistém Janovi, zeti Hrdybora.
V
ceskobudejovických archivních listinách se však k roku
1381vyskytuje tvar Herdawicz jako príjmení: mládenec Petr Herdawicz
svedcí pred ceskobudejovickým purkmistrem proti vdove po Ditlinovi
z Litvínovic.
Vycházíme-li tedy z nejstaršího zaznamenaného tvaru jména,
Herdawicz, mužeme vyslovit domnenku, že šlo o pojmenování vsi
Herdawicze, tedy lidí Herdawiczových.
Pri
zastavení hlubockého panství roku 1378 Janu z Leuchtenberka je ves
nazývána Hrdywiczi.
Obec mela
také nemecké jméno Hartowicz, které vycházelo z puvodního tvaru
Herdawicz a které se písemne vyskytuje již roku 1720. V Josefském
katastru (1785) a ve Stabilním katastru (1827) je uvedena pod tímto
nemeckým jménem. Sommer v IX. díle své topografie Cech z roku 1841
zná obec pod nemeckým jménem Hartowitz ci Hertowitz a ceské jméno
Hrdejice uvádí až jako poslední variantu.
František
Palacký v Popisu království Ceského z roku 1848 uvádí obec pod
ceským jménem Hrdejice a prikládá i nemeckou variantu obecního
jména - Hartowitz.
Výnosem
Ministerstva vnitra z 23. 6. 1923 bylo jméno obce zmeneno z
Hrdejice na Hrdejovice.
HRDEJOVICE SE
MENÍ...
Behem
posledních dvaceti let se Hrdejovice zmenily k nepoznání. Vetšina
puvodních obyvatel, které živilo zemedelství, zestárla a pomalu
vymírá. Jejich potomci na rodinných gruntech v hospodarení
nepokracují, pole obhospodaruje ZD a v družstvu pracuje jen nekolik
desítek obyvatel obce. Pri vykupování pozemku na Tešíne se nekterým
vlastníkum podarilo zajistit stavební parcelu pro své deti nebo
vnoucata. A tak mladí lidé ze staré vsi bydlí nyní v nové zástavbe
a mají zcela jiná povolání než jejich rodice a prarodice, puvodem
rolníci. Približne polovina stavebních pozemku pak byla pridelena
obcanum odjinud, z ruzných míst a tak vzniklo pomerne nesourodé
obyvatelstvo.
Jak houby
po dešti pribývají stále nové firmy. V obci pusobí stavební
podniky, tri truhlárské dílny, rada firem elektrikárských,
instalatérských, topenárských, tri autoopravny, zahradník ad. V
katastru obce vyrostl podnik Drevstav, prodejna strešní krytiny,
areál firmy Kisberger Nábytek s výrobní halou, skladem a prodejnou,
podnik Výstavby plynovodu, stavební firma Mateo a velkoobchod
Makro. Svoji cinnost zde cástecne provozuje ZD Hosín.
Puvodní
zemedelská obec se tak promenila v moderní obec.
NÁVESNÍ KAPLE
Puvodne
postavena v polovine 18. století, nove upravena roku 1876. Ke
kaplicce se tehdy koupil nový kríž za 60 zlatých, který byl
slavnostne posvecen. V kapli je oltárík s tocenými sloupky. V kapli
bývaly sochy sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1740 a soška P.
Marie ze zacátku 16. století (ze zborené kaple v Tešíne) a sošky
sv. Františka a Antonína z poloviny 18. století, které jsou nyní
bezpecne uloženy. V kapli se sloužily mše svaté dvakrát v roce: na
sv. Linharta, patrona dobytka se sloužila jedna mše, za kterou
dostával hosínský duchovní 1 zlatý a na sv. Floriána, patrona
hasicu se zde sloužily mše svaté tri: jedna tzv. tichá, kterou
sloužil hosínský kaplan a pak dve mše, které sloužil hosínský
farár. Za tyto mše dostával 2 zlaté. Poplatky za mše jsou doloženy
od roku 1876, kdy byla kaple nove upravena.
POMNÍK PADLÝM V 1.
SVETOVÉ VÁLCE
Dne 25.
kvetna 1927 byl na vedle návesní kaple odhalen pomník obetem první
svetové války, kterému dominuje Ceský lev.
POMNÍK PREZIDENTA
OSVOBODITELE T. G. MASARYKA
Tento
pomník má zvláštní historii. Poprvé byl odhalen pri slavnosti 16.
cervna 1935, na návsi poblíž kaple, kde se konala pobožnost. Dne
26. cervence 1939 byla busta stržena a rozbita. Na zbylý žulový
podstavec byla 17. cervence 1945 umístena slavnostne busta nová,
ale i ta byla po roce 1948 znicena a pomník definitivne
odstranen.
POMNÍK DR. ANTONÍNA
ŠVEHLY
Slavnostní první odhalení tohoto pomníku se konalo 17. 7. 1938.
Pomník byl dílem akademického sochare Václava Duška z Tábora. Byl
postaven na návsi v sadech u potoka, které pri té príležitosti byly
nazvány „Švehlovými“. Na jeho postavení melo zvlášte zásluhu
Sdružení republikánského dorostu, který podporovali místní obcané,
sdružení a penežní ústavy.
O
protektorát na slavnostním odhalení byl požádán predseda
republikánské strany - poslanec Beran. Starosta obce Václav
Krivácek pronesl projev, v nemž vyzdvihl význam Antonína Švehly.
Plastika s Antonínem Švehlou byla z žulového podstavce odstranena
roku 1947.
Pomník
byl na hrdejovické návsi obnoven a znovuodhalen 20. zárí 1997.
Repliku pomníku vytvoril syn puvodního autora, Václav Dušek jun. z
Tábora. Znovuodhalení se konalo pri príležitosti oslav 100. výrocí
sboru dobrovolných hasicu v Hrdejovicích.
SBOR DOBROVOLNÝCH
HASICU
Pocátky
tohoto sboru sahají do 26.12.1896, kdy byl založen sbor"
hrdejických" dobrovolných hasicu, který za prítomnosti prvních
devíti clenu prijal stanovy spolku. Ty byly schváleny 3. ledna 1897
a tím byl založen "Sbor dobrovolných hasicu v obci". Cleny
tehdejšího výboru byli: starosta Jan Krivácek (nar. 1857), jednatel
Jakub Blažek (nar. 1856) a velitel Jan Turek (nar. 1862).
Na podzim
roku 1924 bylo postaveno nové hasicské skladište. Obec poskytla
dríví, ostatní práce provedl sbor ve své režii a prispel z pokladny
cástkou 1000 Kc. Zbývající obnos (5 000 Kc) si sbor vypujcil u
kampelicky v Hosíne.
První
drevená sušárna na hadice byla postavena roku 1928. V roce 1929
(2.6.) sbor usporádal slavnost k tricátému výrocí svého založení.
Pri této príležitosti predvedlo 20 dorostencu sekerkové cvicení pod
vedením Josefa Turka.
Roku 1930
zasahoval hrdejovický sbor celkem u ctyr požáru, z toho jednou
prímo v Hrdejovicích (13. 9.), pri požáru Bícova statku.
cp. 1 - U
TKALCU
V urbári
hlubockého panství z roku cca 1592 je zde uváden Jíra Šafár,
hospodarící na jednom lánu. Platil pololetní úrok 8 grošu. Jeho
manželka se jmenovala Anežka a meli spolu tri deti: Reginu, Petra a
Anicku.
V
malovecké gruntovnici je zde hospodárem roku 1616 uveden Kašpar
Šafár, který se gruntu ujal za 120 kop grošu. S manželkou Reginou
mel Kašpar Šafár deti: Jana (narozeného 8. 6. 1601), Vavrince
(pozdeji zvaného Tetlácka ci Rejhansla) a Reginu.
Roku 1619
se gruntu ujal Adam Klepal, ale za tricetileté války byla usedlost
spálena. Berní rula lišovského panství z roku 1654 hovorí již jen o
ctvrtlánu Šafárovském, který byl úplne pustý.
Roku 1660
se usedlosti jako "gruntu zpustošeného a do konce spáleného" ujal
Petr Tkadlec z Hosína za 60 kop (za podstatne sníženou cenu).
Petr
Tkadlec dal, coby znovuobnovitel gruntu, tomuto stavení své jméno.
Od neho se zde zacalo ríkat "U Tkalcu". Podobne tomu bylo i v
jiných obcích regionu - majitel po tricetileté válce dal v mnoha
prípadech usedlosti své jméno. Nekde se usedlosti zacalo ríkat
podle príjmení, jinde po krestním jménu ci povolání hospodáre.
Roku 1683
predal Petr Tkadlec usedlost svému vlastnímu synovi Jakubovi, který
je zván v pramenech jako Kratochvíle. Cena usedlosti byla 70 kop
grošu.
cp. 6 - U
KRIPLU
Na konci
16. století zde hospodaril Havel Certík. Mel výmeru pul lánu.
Zemrel jako bezdetný. Grunt ujal Matej Krepl za 250 kop grošu.
Stavení za tricetileté války vyhorelo a dlouhých 47 let stálo
opuštené. Roku 1667 se na nem ujal hospodarení Matej Hájek z
Branšovic, kterému se ihned zacalo ríkat Matej Krepl. Statek je
toho roku oznacen jako dokonale pustý a mel cenu 100 kop grošu.
Matej zde hospodaril do roku 1705 aroku 1669 také vyhorel. Se dvema
manželkami mel celkem jedenáct detí. Ke dceri Voršile se priženil
Vojtech Krejcí a hospodaril zde v letech 1705 -1742. Následoval syn
Matej Krepl, který zde hospodaril v letech 1742-1755. Roku 1755
koupil usedlost Bartolomej Hašek.
Tento
Bartolomej Hašek (správne Babka), narozený roku 1712 v Mýdlo varech
"u Hašku" byl bratrem praprapradeda známého ceského spisovatele
Josefa Haška, autora svetove proslulého vojáka Švejka. Bartolomej
Hašek býval pred príchodem do Hrdejovic hajným v Municích.
cp. 15 - U
KEJRU
Starý
pernštejnský urbár z roku 1490 zde uvádí za hospodáre Kejra. Tento
Kejr je v urbári uveden i jako majitel pozemku na Svetlíku. Roku
1592 hospodaril na této 3/4 lánové usedlosti Ambrož Klement. Ten
mel za manželku Lucii. Syn Matej sbehl z panství, syn Petr se ujal
hospodarení, ale pak jej predal bratrovi Jírovi, zvanému Novotný.
Grunt byl znicen na pocátku tricetileté války a dvacet let byl bez
hospodáre. Tím se stal roku 1641 Bartoš, syn zemrelého Kunky. Ale
již za tri roky zemrel, vdova nemela z ceho platit podíly a tak se
usedlosti ujal roku 1651 v cene 110 kop grošu Jirík, syn Kejru. Ten
však do své smrti (1671) nezaplatil nic. Navíc jeho stavení roku
1669 také vyhorelo. Stavení se ujal roku 1675 za 150 kop grošu
Matej Šouku, ale ani on zde nic nevyplatil a roku 1683 musel pro
nemoc predat grunt Janovi, synu zemrelého predešlého hospodáre Jíry
Kejry - za 160 kop. Sumár z roku 1685 uvádí: 2/4 lánu, gruntu pod
30 strychu, luk na 3 fury sena a 2 fury otavy.
cp. 17 - U
VÁVRU
Této
usedlosti se dríve ríkalo u Steflu ci u Frýzlu. Roku 1592 zde
hospodaril Jíra Štefl. Po nem ji prevzal za 400 kop Bartoš Krejcí.
Usedlost na pocátku tricetileté války vyhorela a byla pustá do roku
1637, kdy ji ujal jako "pustou a spálenou" jakýsi Vavrina chalupník
neboli Vávra.
Vávra,
zvaný Štefl, zde hospodaril do své smrti roku 1650. Živnosti se
ujal jeho syn Vít v cene 280 kop grošu. Ten je v soupisu poddaných
dle víry roku 1651 ješte uveden jako Vít Štefl, ale pozdeji
zvítezilo príjmí Vávra po krestním jménu jeho otce. Byl to syn
Vávry, cili Vávra. I dalším hospodárum se zacalo ríkat Vávra. Vít
zemrel roku 1671. Usedlosti se ujal Matej, který byl u Víta od
svého detství jako schovanec. Puvodne se jmenoval Cáp. Matej, zvaný
Vávra, nemohl hospodarit a tak pustil grunt roku 1679 Martinovi
Lapáckovi z Knežských Dvoru v cene 270 kop grošu. Po Martinove
brzké smrti roku 1680 se k vdove Mariane priženil a ujal
hospodárství Rehor, syn rychtáre z Velechvína. Ale i on za rok
zemrel a tak se vdova vdala potretí. Tentokrát byl jejím manželem a
hospodárem u Vávru Matej Francka (1684-1695). Ten odešel hospodarit
na grunt Prahu do Kolného a statek pustil za 372 zlatých Ondrejovi
Píchovi (1695-1713). Smenou usedlostí se stal majitelem Florián
Mandlícek (1713-1728). Následoval jeho zet Václav Ambrož
(1728-1756). Tento majitel statek pustil roku 1756 Matoušovi
Poncarovi z Hur. Ten zde se svou ženou Apolenou byl do roku
1763.
ZDROJE A DALŠÍ
ODKAZY