Karel Hynek Mácha, nejvetší
predstavitel ceského romantismu. Básník, ale
také herec, malír a nekterými též
oznacován jako hrubián, znám svými
výpravami, urputnými a mnohdy osamelými
poutemi po krásách naší vlasti.
Krátký život silné, rozervané
osobnosti má mnoho nejasných a tajuplných
míst, které prilákaly naši pozornost a
dovedly nás k objevu, ve který jsme ani v
divokých snech nedoufali. A zde zacíná
naše dobrodružství. Jedna z
Máchových poutí jej privedla i do
Krkonoš a podkrkonoší. V rukopise jeho spisu
Pout krkonošská jsme na poslední
stránce nalezli podivnou šifru psanou bez pochyby
mistrovou rukou. Protože zmet císel a písmen
zacínala n50... bylo možné, že se
jedná o zemepisné souradnice. Léta jsme se
snažili tuto šifru rozluštit a nakonec se to
také podarilo.
Bylo nám jasné, že tajemství
musíme hledat zde, v podkrkonoší, ale vubec
nebylo jasné jak postupovat. Vyšli jsme z toho
(víme z duveryhodných pramenu), že
básník se pri své pouti setkal s
lesníkem panem Pošustou na križovtace
lesních cest, práve v místech, kterým
odpovídají výše uvedené
souradnice a kde mužete také zanechat své
geovozidlo a odkud je k tajemstvi nejhezci cesta. Odtud se
Mácha vydal cestou smerem na východ. Nic
jiného nám známo nebylo a tak jsme museli
sáhnout do archívu Památníku
národního písemnictví, vzpomínek
Máchových soucasníku i do
dílcích výzkumu Máchových
badatelu.
Karel Hynek Mácha pri svých cestách
navštívil velikou spoustu hradu a zrícenin.
Vedl si o všech techto cestách peclivé
záznamy, vetšinu hradu i zachytil ve svých
kresbách. Dlouho se badatelé nemohli shodnout na tom,
proc jsou nekteré zápisy jakoby zvýrazneny.
Konkrétne se jednalo o hrady Klopaj, Schreckenstein,
Hrádek u Auši a hrad v jehož podhradí se
odehrává dej Máchova románu
Cikáni. A pak nás napadlo podívat se na mapu
Cech a tyto hrady na mape spojit! Jestliže spojíme hrad
Klopaj s Hrádkem u Auši a druhou pomyslnou carou
Schreckenstein s posledním uvedeným hradem
vynorí se nám kousek od krížení
techto car malebná starobylá obec, hluboko
zaríznutá do údolí studeného
potoka. Okamžite jsme se do této vesnice vydali a
pátrali proc básník zrovna toto místo
tak dovedne ukryl ve svých zápiscích. Mluvili
jsme se spoustou obyvatel a dokonce jsme získali velikou
raritu.
Na fotografii ze zacátku dvacátého
století je zachycena skupinka žen a druhá zleva
je Anastázie Krupicková, jejíž babicka se
s Karlem Hynkem Máchou osobne pri jedné z jeho
návštev setkala! Našli jsme i dum ve
kterém Mácha nejcasteji bydlel, ale stále jsme
nemohli prijít na to, co je na tomto míste tak
duležité. Rešení je stejne
jednoduché jako geniální. Mácha pro
svoji tajenku využil krásného ceského
názvu obce. Stací spocítat pocet písmen
tohoto názvu a získáme císlo
odpovídající kódu B.
Další vodítko nám dal
básník v jedné ze svých velkých
básní. Ke konci první cásti tu
Mácha vypráví o tom, proc hlavní hrdina
pripravil o život svého vlastního
tatínka. Neprekvapilo nás, že se opet jednalo o
pocet písmen, konkrétne pocet písmen
prvních trí slov básne. Je nade
vší pochybnost, že dvouciferné
císlo odpovídá kódu A.
Pri hledání dalších
indícií jsme se logicky opet uchýlili k
Máchovu deníku. Tato navýsost intimní
záležitost, která asi nikdy nemela být
zverejnena obsahuje spoustu tajemství. Na jedno z nich jsme
narazili u data narozenin mladšího Máchova
bratra. Zde si básník mimo jiné zapsal,
že se zabýval jednou anglickou knihou. Nic
podivného, ale podle všech nám
dostupných pramenu tato kniha vyšla v Londýne
až roku 1852, tedy šestnáct let po
básníkove skonu! Ano, titul této knihy je
jiste další kostkou jež zapadla na své
místo v této velké hádance
Máchova života. V tajném kódu je
klícem pocet samohlásek v tomto názvu a
odpovídá kódu E.
Stále nám chybí ale dve indície. Kde
je hledat nám dlouho unikalo mezi prsty a pritom je
rešení tak jednoduché. Kousek od místa
kde se Mácha rozloucil s lesníkem Pošustou
jsou v lese u cesty boží muka a na nich letopocet.
Stacilo cifry letopoctu scítat postupne tak dlouho dokud
nedostaneme jednociferné císlo (príklad
souctu: 5678 ->5+6+7+8=26 ->2+6=8, pro správné
císlo budete muset zmínená boží
muka nalézt), to byl zjevne kód D.
Kousek od hájovny, která leží
dále po ceste jsou další boží muka
s letopoctem a i u nich se jiste poutník Mácha
zastavil. Samozrejme i zde tajemný básník
jednociferný soucet letopoctu využil k ukrytí
kódu C.
Ted už stacilo jen dosadit všechny nalezené
klíce do šifry z Pouti krkonošské, a
vyrazit.
Na míste jsme nalezli naprosto neocekávane
kamennou, dosud svetu skrytou, památku na velikého
básníka Karla Hynka Máchu.
Dodnes zustává záhadou jak mohl Karel Hynek
Mácha více než století pred
vynálezem GPS tak presne urcit zemepisné souradnice v
systému jaký používáme dnes.
Spekulace o tom, že Mácha cestoval casem však
nemužeme potvrdit, ani vyvrátit. Napríklad
Máchova údajná cesta z hradu Houska do
soucasné Prahy a setkání s dívkou,
která mela kouzelnou skrínku plnou pohyblivých
obrázku, nahrává této teorii.
Otázkou také zustává proc si
básník tak složite zaznamenal souradnice.
Místo má velice silnou atmosféru a
nekterí Máchologové verí, že
tají mnohem víc než jsme zatím objevili.
Nadále budeme pracovat na odhalení tohoto i
dalších tajemství z mistrova života.
Doufáme, že jste se pri
odkrývání Máchova tajemství
dobre bavili a treba se i dozvedeli nejaké podrobnosti ze
života básníka, který právem
patrí k tomu nejlepšímu co naše zeme
dala svetové poezii.
Cache je zamýšlena jako
„literární“, neslouží
tedy primárne k výmene pokladu hmotných, (pro
detské kacery bude v kešce samozrejme nejaká
drobnost na trade) ale tak trochu k duchovnímu
zastavení ve shonu dnešního sveta.
Jestliže Vás pod vlivem tohoto tajemného
místa navštíví inspirace pak
neváhejte a pište. Své básne a
krátké prózy mužete zvecnit pro
ostatní poutníky, mužete prinášet
i svá díla starší, nebo treba jen opis
nebo kopii své oblíbené básne ci
pasáže ze zamilované knihy jiných autoru.
Doporucujeme u cache chvíli posedet a precíst si
díla ostatních a proste jen tak chvíli se
nechat unášet na romantické vlne fantazie.
Pro prvních tricet nálezcu je pripravena
Pametní karta
