Každý kraj má své reky
žijící v povestech lidových:Slovensko
svého Janošíka. Valašsko svého
Ondráše a Záhorí svého
Antuška. Škoda, že starodávné
zkazky víc a více mizí a s mnohou
zestárlou hlavou ve hrob se ukládají. O
Antuškovi se ve zdejších dedinách
už málo vypravuje. Co zde stojí, podáno z
povesti na Valašsku, Hané a Záhorí.Na
jménu Antuškove lpí, že byl
zbojníkem: nebyl však lupicem. Žil koncem
století minulého a zacátkem století
tohoto. Za tech dob remeslo zbojnické nebylo tak
opovrhováno v národe našem, bylot
výsledkem útisku lidu poddaného,
robotního. Kdo težké jho poroby
snášeti nechtel, opustil na vždy osadu rodnou a
žil jako „chlapec“ na horách volne v
plné zbroji. Vždy naleznul tam spolecníku, z
okolních panství zvlášt pocátkem
zavedeného u nás nevolnictví.
Nekolikrát zmocnili se „chlapci“ hradu
záhorských: Šaumburku, Obran a Krídla,
až byly za to rozboreny k rozkazu práva
zemského.
"http://libosvary.unas.cz/antusek.htm">Celou povídku
od Františka Prikryla najdete na stránkách
obce Libosváry , kde prý se údajne
Antušek narodil. Naše souradnice Vás zavedou
na zapomenutou úvozovou cestu, která vede pres pole
do vesnice. Koncí v místech, kde snad bývala
zemanská tvrz o níž se zminují
zemské desky už v roce 1464. Pozdejší
osudy Tvrze jsou velmi nejasné, místní
obcané si ji spojují s velkým mlýnem co
tam stával ješte na pocátku 20. století
. Z místa keše jsou krásné
podvecerní výhledy na hreben hor Kelcského
Javorníka.