Cipher cache #2 Mystery Cache

Světová válka, tehdy ješte bez pořadového čísla, byla velkým hnacím motorem ve vývoji kryptografie. V každém generálním štábu se přetřásají dvě základní otázky: co na nás chystá nepřítel a co přichystáme na nepřítele my, pokud možno utajeně.


Tento výrok pronesl významný německý kryptolog Hans Rohrbach a vystihl jeden ze základních faktorů ovlivňujících kvalitu šifrovacího systému – jeho obsluhu.
Přesvedčit se o tom mohlo právě německé námořnictvo hned na začátku světového konfliktu.
V noci z 25. na 26. srpna operovala ve východní části Finského zálivu malá skupina německých plavidel. Jádro tvořily rychlé lehké križníky Ausburg a Magdeburg doprovázené torpédoborci V-26 a V-186, vzdálené krytí tvořil lehký křižník Amazone, dělový člun Panther a ponorka U-3. Operační plán předpokládal útok na ruské lodě v oblasti a případné vylákání nepřítele před torpédomety číhající ponorky.

Odpoledne vody zálivu zahalila hustá mlha a viditelnost se postupně snížila na minimum. Na jednu stranu to skrylo německé lodě, ale plavba v mlze v této navigačne složité oblasti byla velmi nebezpečná. Kolem 21.00 došlo v důsledku mlhy a soumraku ke ztrátě optického kontaktu mezi jednotlivými loděmi skupiny. Proto prešli velitelé na radiový kontakt a depeše týkající se změn kurzu a rychlosti byly kvůli utajení zašifrovány.
Těsně po půlnoci se ocitly v blízkosti severozápadního výbežku ostrova Odensholm v blízkosti útesu a pobrežních mělčin. Podle stanoveného plánu nařídil kontraadmirál Behring změnu kurzu na východ. Vlajková lod změnila kurz okamžitě, než však prijali a rozšifrovali depeši na Magdeburgu, uplynulo dlouhých 18 minut. V 00.34 nařídil velitel Magdeburgu, korvetní kapitán Habenicht, úpravu kurzu podle pokynu, bylo však už pozdě. Těch 18 minut plavby zaneslo křižník příliš blízko pobřeží a ani změna směru už nic neřešila. Po třech minutách narazil křižník na dno a než stačil kdokoliv zareagovat, dosedl celý trup na mělčinu. Posádka začala okamžite podnikat opatření k jeho uvolnění a postupně vyházela část vybavení přes palubu ve snaze loď odlehčit. Ta však byla pevně zaklíněná mezi skalisky na dně.
Za úsvitu našel havarovanou loď torpédoborec V-26 a připojil se k marným pokusům posádky dostat ji z mělčiny. Je ale otázkou, zda by to něco vyřešilo - křižník měl na mnoha místech strženou obšívku dna a po stažení na hlubší vodu by se nejspíše okamžite potopil.
Na míste už operovaly ruské křižníky Bohatyr a Pallada spolu se skupinou torpédoborců a v této beznadějné situaci, v palbě ruských děl, se Habenicht rozhodl rezignovat na snahu svou loď zachránit, nechal vyhodit do vzduchu přední muniční sklad, stáhl válečnou vlajku a evakuoval zbytek posádky na pevninu (ruské ostřelování prežilo kromě kapitána 54 námořníků).
Ruští specialisté označili vrak Magdeburgu jako neopravitelný a tedy bezcenný. Kořistí nepředstavitelné ceny však byla bedna dokumentů na mořském dně vedle lodi. Habenicht sice část tajných materiálů nechal spálit a část vyhodit přesně podle předpisů v zatížené bedně přes palubu, ve zmatku si však patrně neuvědomil, že kolem lodi jsou necelé čtyři metry vody. Ruské námořnictvo tak získalo velké množství přísně tajných dokumentů včetně dvou ze tří exemplářů kódové knihy císařského námořnictva Signalbuch na palubě Magdeburgu.
Pouhých jedenáct dní poté se u Winstona Churchilla, tehdejšího ministra námořnictva, ohlásil ruský vojenský atašé s nabídkou předání všech podkladů týkajících se této knihy. Nadšení britského ministra z tohoto daru patrně netřeba popisovat.

Znalosti z ukořistěného exempláře Signalbuch anglická rozvědka využila i při luštení telegramu zaslaného na německou ambasádu v USA tehdejším německým ministrem zahranicí Arthurem Zimmermannem nabízejícího Mexiku podporu a uznání územních zisku, pokud vstoupí do války se Spojenými státy. Rozvědka tuto zprávu zachytila, rozluštila a předala americké straně. Zveřejnění telegramu vyvolalo v USA velký poprask a díky této zprávě se rozhodující část americké veřejnosti definitivně odklonila od doktríny izolacionismu (heslo znělo "Udržet nás mimo válku"). 20. března se americká vláda jednohlasně vyjádřila pro vyhlášení války Německu a Kongres Spojených státu pak 6. dubna 1917 vyhlášení války odsouhlasil. Jeden chabě zašifrovaný telegram tak zásadním způsobem ovlivnil poměr sil a průběh světového konfliktu.
Všimli jste si na tomto telegramu něčeho zvláštního? No ano - kde se na něm vzalo záhlaví pobočky Western Union v Mexico City?
Britská strana před zveřejněním tohoto telegramu musela vyřešit jeden důležitý krycí detail: pokud by vyšlo najevo, že použitá kódová kniha je prolomena, Němci by ji nepochybně rychle změnili. To nemohli Britové dopustit a tak vymysleli falešnou historku, že rozluštená zpráva byla ukradena podplacenými mexickými úředníky. Jelikož však koncová zpráva musela být zcela jistě v některých detailech rozdílná, vyslali agenta H, jenž měl za každou cenu získat verzi z velvyslanectví v Mexico City.
Agent H se vloupal do telegrafní pobočky Western Union v Mexiko City a tuto verzi telegramu opravdu získal. Pak už zveřejnění nic nebránilo.

Tuto perlu vypustil ve dvacátých letech minulého století ze svých úst americký ministr zahraničí Henry Stimson. Tehdejší americký prezident Herbert Hoover odstartoval novou „getlemanskou“ zahranicně-politickou éru, která vycházela z premisy, že pokud my nečteme cizí dopisy, nebude nikdo na oplátku číst ty naše. Tento diplomatický pokus netrval dlouho, ale díky němu v roce 1923 spatřila světlo světa čtyrsvazková bible tohoto oboru „Základy kryptoanalýzy“. Autorem byl William Frederic Friedman, který se pokoušel psaním vyřešit své existenční potíže po zrušení amerického kryptoanalytického oddělení. Poté, co si americká vláda uvědomila svuj omyl, byl Friedman povolán zpět toto oddělení obnovit a informace z oboru kryptoanalýzy tak opět byly na dlouhou dobu opatřeny visačkou „Přísne tajné“.



Úspešná kryptografická metoda nemusí být založena jen na složitém matematického aparátu. Máme-li na zřeteli zásadu, že obsah zprávy musí být skryt pro cestu nedůvěryhodným prostředím a zároveň ji příjemce musí být schopen v dostatečně krátkém čase dešifrovat, můžeme použít jednoduché a přitom geniální nápady.
Zajímavá situace se odehrála koncem první světové války na západní frontě poblíž francouzského Mouse-Argonne. Francouzské jednotky se spolu s jedním pomocným americkým praporem dostávaly do obklíčení. Němci odposlouchávali telefonní linky, bylo jasné, že znají kódy a tak jediným řešením pro předávání rozkazu mezi jednotlivými jednotkami byly spojky. Nepříliš oblíbené, nespolehlivé, rešení, ztráty spojek byly značné. Hlavní velení navíc zůstalo mimo svírajícími se kleštěmi německého obklíčení, spojky se k němu nemohly dostat a to efektivnosti obrany nepřidávalo.
Během kontroly pozic velitel jedné americké jednotky Lawrence zaslechl rozhovor dvou vojáků, jak se spolu baví ve svém rodném jazyce – jazyce severoamerického kmene Choctaw.
Nápad byl dílem okamžiku – několik vojáku hovořících tímto jazykem bylo jak v praporu, tak na hlavním velitelství. Lawrence rozmístil tyto vojáky do jednotlivých velitelství, nechal zavolat hlavní stan – a podařilo se. Na velitelství se konverzace chopil Smitville Ben Carterby a tak bylo toto „kódované“ spojení nakonec navázáno.
Němci sice kód zachytili, ale nebyli schopni ho rozluštit. Jednotliví velitelé úseku mohli konečně podávat relevantní informace o své situaci a během dalších 72 hodin mohl být připraven protiútok.
Širší využití této šifrovací techniky se nekonalo, po překonání kritické situace a obnovení pozic přešli Francouzi a Američané zpět na standardní kódový systém.

Na podobném principu fungoval i systém „Navajo“ použitý americkou armádou v Tichomoří během druhé světové války, ale o tom zase někdy příště.

Mechanické šifrovací stroje se objevily po první světové válce nezávisle na sobě v USA, Německu, Holandsku a Švédsku. Ale ať už své štestí pokoušel americký vynálezce Edward Hybern, Švéd Arvid Damm nebo Holandan Hugo Alexander Koch, obchodního úspěchu se nedočkal ani jeden. Právě Koch v roce 1927 prodal plány svého neúspěšného stroje Arturu Scherbiusovi a tyto plány daly základ přenosnému šifrovacímu stroji známému jako ENIGMA, který německá armáda v různých modifikacích používala během druhé světové války.
Po nasazení Enigmy do provozu v roce 1926 své snahy o rozluštení německé komunikace postupně vzdali američtí, britští i francouzští kryptologové a obecně přijímaným se stal názor, že bez kódové knihy není možné komunikaci dešifrovat.
Nevzdal se ale polský matematik Marian Rejewski, který se svým týmem šifru počátkem třicátých let prolomil. Svůj postup postavil na pravidle zavedeném v německé armádě, že denní šifrovací klíč je na začátku každé šifrované zprávy zapsán kvůli překlepům a chybám dvakrát. Díky této opatrnosti ale bylo možné pri zachycení dostatečného množství zpráv odhalit souvislost mezi prvními šesti písmeny zašifrované zprávy.
V roce 1938 Němci zvýšili bezpečnostní opatření a dosavadní postup se stal nepoužitelným. Zakrátko vypukla druhá světová válka a výzkum se tak přesunul do Anglie, do proslulého Bletchley Parku. Zde pro luštení zpráv šifrovaných Enigmou vznikl v Anglii jeden z prvních samočinných počítacu nazvaný AGNES. Na jeho vývoji se kromě jiných podílel i vynikající matematik Alan Mathison Turing.
Kolem roku 1940 se podařilo dešifrovat první německé depeše. Skutečnost, že je britská rozvědka dokáže dešifrovat zůstala Němcům utajena nejen v pruběhu války, ale ješte dalších třicet let. Po konci druhé svetové války totiž spojenci systém Enigma, který se stále považoval za bezpečny, prodali do zemí Středního východu a tam se Enigma používala ješte dalších dvacet let..

CZ: Vyluštením následující jednoduché šifry dostanete finální souřadnice:
EN: You'll obtain final coordinates if you successfully decrypt contiguous simple cipher:

23 07 03 12 32 04 23 29 23 12 01 18 13 26 25 32 04 11 
17 02 25 16 04 04 05 28 24 11 12 29 28 30 02 22 01 10 
06 24 18 11 14 32 29 03 27 05 04 16 02 13 28 12 07 30 
26 06 30 30 07 05 22 06 30 23 02 26 03 14 01 11 32 28 
12 01 23 24 23 12 32 07 30 14 05 23 29 11 01 20 24 28 
27 02 04 11 16 32 06 10 12 28 20 01 10 04 32 01 30 27 
05 04 11 16 30 32 15 01 18 03 02 07 22 28 30 32 15 01 
18 12 13 22 20 04 32 20 29 18 20 01 06 10 12 11 16 05 
22 32 18 02 04 28 12 01 04 22 14 24 11 07 28 13 20 32 
29 18 20 27 05 13 04 11 01 32 22 20 01 10 04 32 01 30 
30 32 15 01 18 28 32 01 22 03 02 06 18 11 22 07 18 32 
12 13 22 20 04 01 20 24 18 20 30 06 19 28 16 11 12 04 
32 01 32 29 30 28 01 04 22 14 05 18 10 07 11 13 20 32

CZ: Potřebujete-li nápovědu, mužete ji nalézt v mikroschránce na těchto souřadnicích:
EN: In case of need you can find first from three microcache-sized optional hints at these coordinates:

0100 1000 0100 1001 0001 0101 0001 0001 0100 0001 1001 0100 1000 0010 

Tyto mikrokeše jsou umísteny celkem tři, každá obsahuje část nápovědy spolu se souřadnicemi pro nalezení dalšího dílu skládanky.

Budete-li schopni vyluštit šifru již s prvním dílkem nápovědy, případně nápovědu vůbec nepotřebujete, můžete se vydat na finální souřadnice přímo – mikrokeše nic jiného než nápovědu neobsahují.