O BUDULÍNKOVI

POHÁDKA O BUDULÍNKOVI

Budulínek na okýnku sedí, ceká na maminku,
z lesa liška ryšavá pod okýnkem postává, lichotí se, lichotí:
"Proc bys, milý Budulínku, proc bys cekal na maminku,
pojedem jí naproti, sedni si mi na ocásek, nezkrivím ti ani vlásek."

"Liško, liško, ty jsi mluvka, neverím ti ani sluvka."
,,I mlc! Žes tak hodný kloucek, zavezu te na paloucek,
celý rok tam slunce svítí, celý rok tam voní kvítí,
tam si jiste, Budulínku, nevzpomeneš na maminku !"

Liška už se tlapkami o okýnko opírá.
Budulínek bez mámy strachy, strachy umírá.
Neví, jak se lišky zbaví. A tu dostal nápad. Praví:

"Povezu se s tebou rád, chci však ješte ochutnat
ze zahrádky jablícko. Prines mi je, lišticko !"
"Pojedeš pak ?"
,,Ano, liško, až budu mít plné bríško !"

V zahrádce je liška hned:
"Dej jablícko, jabloni !"
Jablon samý bílý kvet, k lišce vetve nakloní:

,Jestli, liško, cekat chceš, pak jablícko dostaneš,
jen co kvety na zem shodím, jen co zelenácky zrodím,
jen co svoje mladé plody na slunícku vychovám,
a pak jablícko ti dám, cekej, rostou jako z vody!"

"Dobrá, cekám, pospeš si!"

Ceká hloupá liška, ceká, ceká,
slunce za lesy už se pomaloucku smeká,
hloupá liška ceká, ceká. . .

Už se milá maminka teší na Budulínka,
spechá lesem, už je tady,
Budulínek zakývá, maminka se do pres plot honem podívá.

Šeptá: "Neboj se muj kloucku.
Vezme košte, polehoucku
za liškou jde - a co dál?

Všichni lehce uhádnete!
Nyní nastal pekný bál, máma lišce kožich mete,
s liškou celý les se tocí, sotva už sem nekdy vkrocí.

Dobre, milý Budulínku, že jsi cekal na maminku,
vidíš, vyzráls na lišku, liška sem tam behá v lese,
ješte ted se strachy trese, kourí se jí z kožíšku.

-------------------------------------------