Skip to content

Tajna Pisma Mystery Cache

This cache has been archived.

Bohemian reviewer: Zadna reakce ze strany autora -> archivovano.

Pokud by ses nekdy v budoucnu rozhodl cache obnovit, tak je pripadne mozne ji odarchivovat, pokud bude lokalita stale volna. V tom pripade staci kontaktovat me ci jineho reviewera pres profil - viz http://wiki.geocaching.cz/wiki/Reviewer . Nebo muzes vytvorit novy listing, pokud by se misto ulozeni ci popis kese vice zmenil.

Bohemian reviewer pro CZ, SK a okoli

More
Hidden : 3/15/2008
Difficulty:
4.5 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size:   regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Sestavování a luštení šifer je tisíce let trvajícím príbehem boje mezi tvurci šifer a jejich luštiteli, príbehem intelektuální bitvy, jež mela a má hluboký dopad na svetové dejiny.Kódy stojí v pozadí mnoha historických mezníku, nekdy rozhodovaly o výsledcích bitev, jindy zaprícinily smrt korunovaných hlav.

V dobe,kdy se informace stává stále cennejší komoditou a kdy komunikacní evoluce mení podobu spolecnosti, zacíná hrát šifrování v každodenním živote stále duležitejší roli.V této cache se seznámíte s nekterými základními šiframi a s jedním jednoduchým šifrovacím strojem. Komunikace utajená pomocí ukrytí zprávy se nazývá steganografie (príkladem steganografie muže být napríklad i geocaching, naše oblíbené schránky jsou preci také schované). Do této oblasti patrí neviditelné inkousty a jiné zpusoby ukrytí tajné zprávy, napríklad do vejce vareného natvrdo, jak to popsal v 16. století Italský vedec Giovanni Porta. Speciálním inkoustem napíše zprávu na skorápku, tou inkoust projde a zobrazí se na vareném bílku. Precíst ji lze oloupáním skorápky.Dlouhá tradice steganografie ukazuje, že jde o techniku poskytující urcitý stupen utajení, jakmile je však úkryt odhalen, je tak odhalena i celá zpráva. Zároven se steganografií se proto vyvíjela i kryptografie. Jejím cílem není ukrýt samotnou existenci zprávy, ale její význam a to pomocí šifrování. Kryptografie je obecne úcinejší než steganografie, protože pomocí ní lze zabránit tomu, aby informace padla do rukou neprítele.
Kryptografii mužeme rozdelit na dve vetve - transpozici a substituci. Pri transpozici se písmena zprávy usporádají jiným zpusobem než puvodním, jde tedy vlastne o presmycku. Takový systém není príliš bezpecný pokud se jedná o velmi krátké zprávy, protože pocet možných kombinací je príliš malý. Typickým príkladem transpozice je první vojenské šifrovací zarízení Scytale ze Sparty, které budete sami rešit na poslední Stagi této mysterky.

Disk



Alternativou k transpozici je substituce. Jeden z prvních popisu substitucní šifry se nachází v Kámásútre, kterou napsal ve 4. století Vátsjájana, vycházel však z rukopisu o osm století starších.Kámásútra doporucuje ženám studovat šedesát ctyri umení, mezi nimi varení, oblékání, masáž a prípravu parfému. Na seznamu jsou však i dovednosti, které bychom v této souvislosti neocekávali - žonglování, šachy, vazba knih a tesarství. Doporuceným umením císlo ctyricet pet je mlecchita-vikalpa, umení tajného písma, jež se doporucuje ženám k utajení informací o svých vztazích. Jednou z doporucených technik je náhodne spárovat písmena abecedy a nahradit každé písmeno puvodní zprávy jeho partnerem. Príkladem tohoto zpusobu šifrování je napríklad klasické šifrování hintu jak ho známe z geocachingu.

Start Stage - Caesarova šifra

První zdokumentovaný záznam použití substitucní šifry pro vojenské úcely se objevuje v Zápiscích o válce Galské od Julia Caesara. Caesar popisuje jak poslal zprávu Ciceronovi, který byl obklícen a hrouilo mu, že bude muset kapitulovat. Substituce nahradila rímská písmena reckými, která byla necitelná pro neprítele. Caesar obecne používal tajná písma casto. Šifra která vstoupila do dejin kraptografie jako Caesarova posunová šifra je ale jen jedna. Suetonius se zminuje o posunu o tri písmena, je však jasné, že lze použít posun o libovolný pocet písmen. Šifra, která vám prozradí souradnice stage jedna je také takto posunutá, neprozradím vám ale o kolik písmen.

Caesar



Stage 1 je umístena na souradnicích:
gxcvmgixswqwxytrytehiwexwihqgipcglxvmwxegxvregxwxytryhzegixswqgipcglhizixwixwiwxregx

Stage 1 - Hexadekadický kód

Hexadekadické kódování se, stejne jako binární, používá ve výpocetní technice. Zatímco v binárním kódu používáme jen jednicky a nuly, hexadekadický kód používá všechny cifry a navíc si ješte musí vypomáhat písmeny. Používá císla 0-9 a císla od desíti do patnácti nahrazuje písmeny a-f. Jeho primárním úcelem je nahrazovat binární kód aby byl lépe citelný pro cloveka, tedy nejenom pro stroj. Napríklad císlo 79 v dekadickém kódu se v binárním kódu zapíše jako 01001111, v hexadekadickém potom jako 4f, 4 jako 0100 a f jako 1111. Na Stagi 1 naleznete krabicku se souradnicemi druhé stage zašifrované v hexadekadickém kódu. Za desetinnou cárkou vyjde pouze dvoumístné císlo, pozor na to, jsou to setiny minut

Stage 2 - Binární kód

Binární kód se skládá z jednicek a nul a slouží k prevádení dekadických cifer do pocítacové reci, protože její dva znaky odpovídají dvema stavum elektrického obvodu (vypnuto a zapnuto). Na wikipedii mužete najít vzorecek pro výpocet hodnoty, a urcite se vám bude hodit. Ze souradnic, které vám vyjdou je stage 3 ve vzdálenosti 87 metru v azimutu 299°. Na tomto míste je schovaná krabicka s Bealovou šifrou¨.

Stage 3 - Bealovy listy

K této šifre se váže velice zajímavý príbeh, který vám ted dopodrobna prevyprávím. V lednu 1820 prijel do hotelu Washington v Lynchburgu cizinec jménem Thomas J. Beale. Ten strávil hodne casu ve spolecnosti majitele hotelu Roberta Morrisse. Ten vyprável že byl u všech velice oblíben, hlavne pak u dam. Koncem brezna zmizel stejne náhle jako se objevil. O dva roky pozdeji se v lednu opet objevil a zacátkem jara stejne náhle zmizel, pred odjezdem však zanechal Morrissovi zamcenou železnou skrínku, v níž podle nej byly "hodnotné a duležité listiny".V Kvetnu 1822 prišel Morrissovi dopis od Beala, ve kterém mu odhalil význam skrínky: nacházely se v ní tri zašifrované listiny, jedna udávala místo uložení pokladu, druhá jeho obsah a tretí seznam podílníku. Beale dále v dopise Morrissovi sdelil, že pokud si pro skrínku on ani nikdo jím poverený do deseti let neprijde, má ji otevrít, a že klíc k rozluštení šifry má u sebe zapecetený a adresovaný Morrissovi jeden jeho prítel, který ho nemá odesílat dríve než v kvetnu 1832. Nikdo se však pro skrínku nevrátil a ani klíc Morrissovi neprišel, proto skrínku neotevrel až do roku 1845, kdy ho premohla zvedavost a zámek rozbil. Krome zašifrovaných listin našel i dopis vysvetlující puvod pokladu. V roce 1817 putoval Beale spolecne s dalšími 29 osobami napríc amerikou za stády buvolu. Když se na ne už konecne melo usmát štestí, jeden z mužu si všiml odlesku na skále. Bylo to zlato a mezi spolecníky to vyvolalo velké vzrušení. Dopis dále popisuje jak Beale se svými spolecníky dalších 18 mesícu kopali a shromaždovali zlato, i stríbro, které našli opodál. Pak se dohodli, že je treba ukrýt bohatství na bezpecnejší místo a odvezli ho domu do Virginie, kde ho i ukryli. Ucinil to Beale práve v dobe, kdy poprvé pobýval v Lynchburgu, poté se vrátil ke svým prátelum, kterí mezitím dále kopali. Po 18 mesících se vrátil zvetšit ukryté zásoby. Zároven mel poverit duveryhodnou osobu, která by v prípade neštestí zabezpecila rodiny kopácu. Beale si zvolil Morrisse.
Šifry obsahovaly tri stránky císel. Všechny potrebné detaily melo odhalit až dešifrování. Když si Morriss tohle všechno precetl, uplynulo již 23 let od chvíle, kdy videl Thomase Beala naposledy. Predpokládal že je tedy mrtev a cítil se povinnen najít zlato a rozdelit ho mezi pozustalé. Bez klíce však neuspel, i když úkolu venoval 20 let života. Ve svých 84 letech cítil že se blíží jeho konec a chtel zprávu o pokladu predat dál. Sveril se príteli, jehož identita zustává utajena. Práve tento prítel však roku 1885 vydal brožuru, ve které seznamuje verejnost s existencí pokladu. Autor brožury zároven dokázal rozluštit druhou Bealovu šifru a odhalit tak obsah pokladu. Autor predpokládal, že každé císlo odpovídá jednomu písmenu abecedy, císel však bylo mnohem více než písmen. Jednou z šifer, která splnuje tento predpoklad je takzvaná knižní šifra. Šifra je zakódovaná podle urcitého textu tak, že každé slovo je ocíslované a císlo slova odpovídá jeho prvnímu písmenu. Druhá šifra byla zakódovaná podle Deklarace nezávislosti, jakým zpusobem však byly zašifrovány další dve šifry dosud není známo. Hledaci pokladu se proto porád pokouší odhalit místo uložení zlata a stríbra.
Souradnice Stage 4 jsou zakódovany stejným zpusobem jako Bealovy listy

Stage 4 - Vigenéruv ctverec

Jednoduché substitucní šifry byly po staletí dostatecne bezpecné. To se však zmenilo s vývojem kryptoanalýzy. Kryptografové proto museli vymyslet novou, silnejší šifru, na kterou by lušitelé neprišli. Prestože taková šifra vznikla až koncem 16. století, její pocátky sahají až k florentskému polyhistorovi Leonu Battistovi Albertimu narozenému roku 1404. Byl to typický renesancní všeumel, nejvíce se proslavil jako architekt (postavil první rímskou fontánu Trevi a napsal první tištenou knihu o architekture). Nekdy v 60. letech 15. století náhodou potkal svého prítele Leonarda Data a dali se do reci o kryptografii. Tento náhodný rozhovor ho inspiroval k eseji na dané téma. Alberti navrhl místo jedné šifrové abecedy použít k zašifrování zprávy abecedy dve. Abecedy se strídaly a zmátly tak kryptoanalytiky. Prestože Alberti narazil na nejvetší kryptografický objev tisíciletí, dál jej nerozvinul. Tento úkol zbyl na jeho pokracovatele. Byli to nemec Johannes Trithemius, ital Giovanni Porta a konecne francouz Blaise de Vigenére. Ten se seznámil s pracemi svých predchudcu, když byl jako diplomat vyslán do Ríma.

Vigenére



Jeho zájem o kryptografií byl zcela praktický, plne svázaný s jeho diplomatickou službou. Ve veku devetatriceti let usoudil že už má penez dost a zacal se venovat pouze studiu. Spojil príspevky Albertiho, Trithemia a Porty do jediné ucelené šifry. Síla šifry spocívá v tom, že k zašifrování zprávy používá 26 ruzných šifrových abeced. Vyšel mu takzvaný Vigenéruv ctverec:

ctverec



K samotnému dešifrování je treba použít klícového slova a napsat ho nad zašifrovanou zprávu tolikrát, kolikrát je treba. Poté se každé písmeno dešifruje podle rádku zacínajícího písmenem z klíce odpovídajícímu stejnému písmenu v poradí zprávy. Pozdeji byla rozluštena i tato Le siffre inéchiffrable a podarilo se to panu Carlesovi Babbageovi, který se proslavil predevším koncepcním návrhem moderního pocítace. Babbage vyšel z toho, že pokud zašifrovaný text bude obsahovat nekteré bežné slovo (napríklad urcitý clenthe) nekolikrát, bude nekolikrát zakódováno podle stejného poradí písmen v klíci, a díky tomu bude možné odhalit klíc. To se mu také podarilo.

ctverec



Babbageovým vítezstvím nad šifrou zacalo dlouhé období prevahy kryptoanalytiku nad kryptografy, které skoncilo vlastne až Enigmou, která však byla také obcas spjencum citelná. Souradnice smerující ke Stagi 5 jsou zašifrované práve pomocí Vigenérova ctverce.

Stage 5 - Scytale

Scytale je nejstarší šifrovací stroj, který používali Spartané a jeho princip si musíte zjistit sami. Zpráva, kterou vyluštíte vás odkáže už rovnou na finálku, myslím že jste se i tak natrápili dost.



Na finálce si opište tabulku, bude se vám hodit k doplnkové keši

Additional Hints (Decrypt)

bapnqfazahagpqewag

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)