Na úvodních souradnicích, se mužete mrknout na továrnu trošku z
ptací perspektívy v pozadí s horami, tady taky doporucuji zanechat
své geovozidla, a k finále dojít pešky (zákaz vjezdu tam sice není,
ale cesta je pomerne úzká).
Tak a kde hledat finále? Stací si vygooglit pár údaju z
historie, souradnice jsou:
N 49°41.ABC
E 018°42.DEF
V létech 1905 - 190A Probehla
elektrifikace válcoven.Elektrické pohony hrubé trate, jemné i
strední trate mely dva spolu spojené asynchronní motory pro napetí
3000 V, každý o výkonu 552 kW. Na spolecné hrídeli motoru byl
umísten težký setrvacník o váze cca. 50tun. Dne 28.7.1906 byl
uveden do provozu první elektrický vratný pohon v Evrope.Tri spolu
spojené pohánecí motory vratné trate o celkovém výkonu 2650 kW byly
napájeny z nového ilgnerova menice, pozdeji oznaceného jako ilgner
I.Menic mel asynchronní motor na napetí 3100 V a pohánel na
spolecné hrídeli opatrené dvema setrvacníky o váze 26 tun dve
dynama spojená do serie o nominálním výkonu 1500 kW.
Dnešní mesto Trinec bylo puvodne zemedelskou obcí ve vlastnictví
Tešínské komory, která spravovala majetek arcivévody Karla
Habsburského ve východní cásti Rakouského Slezska. V letech
18B6 až 18B9 zde
byla vystavena drevouhelná pec na výrobu železa. Duvodem výstavby
byla nevelká úrodnost místní pudy, odbyt dreva z blízkého
Jablunkovska (na pocátku 19. století bylo zprístupneno k težbe
dreva dosud nedotcené údolí Lomné), existence vodního zdroje
(Trincem protékající reky Olše, kterou bylo možné použít jako zdroj
energie a jako vodní cestu pro dopravu dreva), cetná nalezište
železné rudy a vápence v okolí a dostatek místních pracovních sil.
Místní rudy mely nízký obsah manganu a hodily se tak výborne ke
slévání. Proto byla již v roce 1842 v návaznosti na vysokou pec
postavena slévárna. V roce 184D byla
postavena též smaltovna.
Po druhé svetové válce se obnovil predválecný stav. Polsko
požadovalo vydání Trince, ale neuspelo a svých územních nároku se v
roce 195C
V roce 189E byla uvedena do provozu
Vratná trat, pohánená dvojcinným reverzním parním strojem.Výrobním
sortimentem bylo v tehdejší dobe válcování predvalku, sochoru,
bram, kolejnic o váze do 45 kg/m o délce 20 m, U a I nosníky.
V rámci kapitálove silné Bánské a hutní spolecnosti znamenala
20. léta 20. století pro železárny velké investice a rozvoj. Staly
se nejvetším podnikem v ceskoslovenské cásti Tešínska, zamestnávaly
témer 6 000 lidí a patrily mezi nejmodernejší a nejlépe vybavené
železárské podniky ve strední Evrope. V roce 1929 se podílely na
tehdejší celkové ceskoslovenské výrobe oceli z více než 23 % a na
výrobe válcovaného materiálu z více než F1
%.
Verím, že následující údaje snadno získáte (lze bez problému
všechno vycíst z jedné stránky).
Pokud máte
vylušteno, mužete se tady podívat na videoklip "Balada o vzniku
Werku", se to sice v nárecí, ale zase je tam pár záberu z
werku.