ZAMEK TLOSKOV
Cache se nachází v zámeckém parku. Celý areál je volne prístupný, vstup do budov není verejnosti povolen.
Tvrz a ves Tloskov se poprvé pripomíná v roce 1376. Majiteli v té dobe byli Jeniš a Jindrich z Tloskova. Dále následovali Ctibor a Vilém, po nich Kuneš z Tloskova. Ten prodal Tloskov na pocátku vlády Jirího z Podebrad bohatému Janu Repovi z Neveklova, jež se od roku 1460 usídlil na Tloskove.
Roku 1622 se stal majitelem Tloskova známý katolický politik Pavel hrabe Michna z Vacínova. Po nem jeho syn Jan a dále jeho bratr Václav. Roku 1667 zemrel bez dedicu a panství se ujal bratranec Sigmund, jež záhy zemrel. Vdova po Sigmundovi roku 1669 prodala Tloskov Václavu Karlu hrabeti Cabelickému ze Soutic. Jeho syn Jan Václav prodal roku 1707 Tloskov Jeronýmu hrabeti Coloredovi z Wallsee, významnému státníku, zemrelému roku 1726.
Puvodní tvrz byla mezitím za Hodejovských prestavena na opevnený zámek. Jeho historicky první dochovaný popis je ze sklonku vlády Cabelických. Prístup k zámku byl po moste pres vyzdený príkop, který obklopoval budovu ze všech stran. Zámek byl jednopatrový a nad ním se tycila vež s hodinami a zvonem. Poté koupil Tloskov Jáchym hrabe Pachta z Rájova. Ten skoncil tragicky v roce 1742, kdy jej francouzké vojsko ustupující z Prahy vzalo s sebou jako rukojmí. Starický hrabe Pachta nevydržel útrapy a krutou zimu, zemrel 2. prosince zemrel na ceste. Dedic Arnošt Karel mel velmi slabý zrak, byl znamenitým hudebníkem a znám svou dobrocinností. Byl petkrát ženatý, poslední manželka jej svou marnotratností o vše pripravila. Tloskov prodán ve verejné dražbe roku 1797. Hrabe Pachta zemrel u svého prítele hrabete Vrtby v Janovicích v požehnaném veku 105 let. Tloskov vydražil známý pražský lidumil, bohatý válecný dodavatel, plukovník Jakub baron Wimmer.
Za Pachtu z Rájova na zámek pristaveno druhé patro a zrízen park se zahradou a bažantnicí. Roku 1761 se zde narodil Arnošt Ružicka, který se stal roku 1815 biskupem v Ceských Budejovicích ( zemrel roku 1845 ).
Baron Wimmer dal celý zámek od základu prestavet, avšak již roku 1805 jej prodal pruským hrabatum z Pourtalés. Ti pristaveli obe krídla zámku na hlavní budove smerem do parku osadili trojúhelníkový rímsový štít. Vežicka byla zachována. Od rodu Pourtalés jej roku 1872 koupil Cenek Danek, známý prumyslník. Narodil se v roce 1827 ve východoceských Cholticích, výborný strojník. V roce 1853 založil vlastní továrnu. Roku 1861 zvolen poslancem Snemu ceského a posléze císarem povýšen do šlechtického stavu s titulem ,, z Esse " ( z Výhne ). Do Tloskova za jeho doby jezdíval ke své sestre Anne Horákové, první reditel Národního divadla v Praze, F. A. Šubert, spisovatel, dramatik a vynikající osobnost kulturního života té doby. Jeho sestra v Tloskove zemrela roku 1898. V roce 1914 byla zahájena rozsáhlá adaptace hlavního prucelí a celý zámek byl dukladne opraven dle návrhu vídenského architekta Egona z Leuzendorfu. V pracích pokracováno v letech 1921 -1923, pristavena terasa na sloupech, zrízeno nové schodište, vstupní sín a ozdobné štíty. Park u zámku dostal anglický charakter a mel rozlohu 20 ha. V letech 1923 -1924 park upravován zahradním architektem Molnázem a to predevším pred hlavním prucelím zámku.
Roku 1943 byl Tloskov zabrán nemeckou okupacní správou a Oskar Danek obdržel náhradou zámek Jemnište, odebraný ceskému hrabecímu rodu Šternberku. V letech 1945 - 1947 byl v Tloskove Domov mladých pracovníku vynálezcu.
V roce 1948 zámek pridelili družstvu Dereda a Umení lidu z Aše. Byli zde vyrábeny loutky a hracky. Poté zde více jak dva roky sídlila vojenská poddustojnická škola. Od roku 1957 byl zámek prázdný až do 1. listopadu 1959, kdy byl pridelen ústavu sociální péce pro deti a mládež. Podobná instituce pod názvem Diagnostický ústav sociální péce pro deti a mládež s mentálním postižením zde sídlí dodnes.
Koncem 80. let se postupne uvolnovaly k zámku prilehlé zchátralé hospodárské budovy, které pamatovaly majitele z 18. století, pozdeji první traktorovou stanici v republice a nakonec státní statky. Vzhledem k nevyhovujícím prostorám k bydlení klientu, k prostorám pro aktivity a k obslužným prostorám se logicky nabízely úvahy o jejich využití.
V polovine devadesátých let se zacalo s celkovou rekonstrukcí ústavu. V soucasnosti je vetšina okolních domu ubytovacích. V nich jsou bytové jednotky pro 7-8 klientu nebo samostatné byty pro 2-3 klienty. V dalších objektech se nachází rehabilitacní bazén, telocvicna, ordinace, prostory pro muzikoterapii, jídelna s kuchyní, sklady a chránené dílny pro klienty. Mimo areál jsou situovány technické budovy ústavu, hipoterapie a chov drobného zvírectva.