Zeleny kacor
Vincek
(veškera podobnost ze
skutecnymi osobami ci udalostami a tym co se tu niže popisuje,
je cisto nahodna a dyby se tu kerysyk nakrasne poznal, ci jini
poznali jeho, at se zajdu do blazynca a rovno nadyktuju dochtorovi
dyjagnozu paranoja)
Že se na tu ostravsku tym, co hraju
geokešing prezdiva kacori, to všeci zainteresovani
vime. A jisto vime tež i to, že ti opravdovi kacori, co
plavu po rekach a rybnikach, maju zelenu hlavu. Samci - chlopi su
peknejši vybarveni než samicky. A verili byste, že
sem znal jedneho kacora, kery i když mel v obcance napisane,
že je clovek, tož obcas mel tu jeho palicu zelenu jak ten
jeho pernaty kolega? Ni? Tož vam o nim cosyk
nadrystam.
Kacor Vincek se citil na umreni.
Po gzychte byl zeleny jak Fantomas,
žaludek se mu trepal jak zulc a v palici mu triskali permonici
jak dyž na Slezsko-ostravskej radnici vyzvanaju poledne. Kdo
by se myslel, že Vincek mel za sebu jakysyk flam, tož ten
by se škarede splet. Vincek už dobrych štyrycet
osum hodin nebyl ani na goralku ani na pivo a dalo by se rect,
že v tym case patril mezi ten v Ostrave ohroženy druh -
mezi abstynenty. Ten jeho špatny stav byl zavineny daleko
horšim a nebezpecnejšim postiženim. S Vinckem
trepala efteefkova zavist. Už byla zase venku nova
keška a Vincek ku ni nestihnul dojet prvni. Zase mu to rovno
pred nosem vybrali ti dva smolypysci, co zacnuli s
geokešingem až po nim, a co zacnuli honit ty efteefka
najisto enem pro to, aby byli lepši než on! Skoro se mu
robila pena u pysku jak tej Janackovej lišce z Huqvald, co
ju špatne naockovali proti ztekline. Nenavidel v tu chvilu
cely svet. "Kura, to prece neni možne!", nadaval v duchu.
"Šak v tym musel byt jakysyk podvod nebo kuzla a cary,
že se nepoštestilo mi, ale tym dvema cypum, co maju
ešte ku fšeckemu take idyjotske niky - Chaos a
Zkaza!" 
Vinckovi bylo tak zle, že se
musel ohnut u nedalekeho kra a grcal tam jak študent po
maturytnim plese. A jak na svinu, bo neštesti byva dycky
nerado o samote, mu zazvonil v kapse mobil a dovedel se, že ho
kerasyk ludra prasknula, že zase zdrhnul z roboty, aby se moh
honit za tymi jeho pošastanymi krabicami z umelej hmoty.
"Šak ja vam ešte fšeckym ukažu kdo je to
kacor Vincek!", mumlal se sam pro sebe. "Šak ešte
uvidite kdo je nejlepši, nejrychlejši a
nejchytrejši kacor v ostravsko-karvinskym reviru!" S
myšlenkami na pomstu celemu geo-kacorskemu svetu sednul do
auta a nastartoval. Ozvala se rana jak z kanona a rezavy vyfuk se
mu odporucal do vecnych lovišt. Do tretice fšeckeho
špatneho, to da rozum.
Po paru dnach mel už ale Vincek ve
fšeckym zrobene jasno. Logyka mu napovedela (ne nadarmo mel vysoku
školu), že lepši se hledaju poklady, o kerych
clovek vi kaj su skovane, než ty, o kerych vi tak akurat
guvno. Pro zacatek zaregystroval na Grandšpiku noveho
kacora. Vlastne kacorku, bo temu niku dal tajemne, ekzotycke meno
Esmeralda. Tri dni po sobe potym v robote lital po internete jak
šus a hledal jakysyk rebus, kery by Esmeralda mohla
použit, až bude zakladat novu mysterku. Kdo hleda najde a
tož aji Vincek našel. Složite to bylo jak svina,
sam temu nechapal ani hlavy ani paty, ale naštesti pro
Vincka, u hadanky bylo napisane aji jeji rešeni. Na druhym
koncu dediny, tam kaj se klikati cesta mezi dvema polami, si v
remizku našel strom co mel fajnu dutinu. Takych stromu,
starych planych jabloni tam bylo asi patnact. Tož ten jeden
zameril, nahazal do krabice cypoviny z kindervajec, co
šlohnul v materskej školce, jak byl vyzvednut decko,
a poslal listing revjuvrovi ku schvaleni. A vcil už nestalo
nic v ceste, aby chytnul efteefko na dalši nove
kešce! Paru metru od chalupy, hadanka, co enem tak nekdo
hnedkaj nevyhada, tož kurnik šopa, to už prece
musi vyjit ni?! Vincek ulehal doma do lužka s pocitem viteza
Velkej pardubickej. Citil se jak pan sveta, akurat ten Tytanyk mu
chybel aby se moh postavit na jeho špicu a rozprahnut pazury
ve vetru. Aji jeho spolubydlici se divila, kaj se v nim naraz bere
tolik teho, no jak to povedet slušne, bo to tu citaju i
decka... Optimizmus - ja, to je to spravne slovo. Kaj se v nim bere
tolik optimizma. Nemoh se dovolit aby usnul, bo se co pul hodiny
chodil divat na internet. Ja, ja, Vincek byl sporivy typ a tak se
nekupil premijove clenstvi. Roba už z neho byla nervozni jak
hospodsky, když mu COIka vleze do kuchyne, ale nic nepravila
bo si predstavovala, že by to v te dalši pulhodine
už mohlo konecne vyjit. Byla tež optimistka. Ve tri
hodiny rano to vzdali oba. Vincek to cekani na vypušteni
kešky, jeho roba vzdala optimizmus.
Ani druhy den v robote se Vincek novej
Esmeraldinej kešky nedockal. "Zasmoleni revjuvri," nadaval potichu. "Tož
nekdy to pustija už za paru minut, co jim to clovek
pošle, a zrovna tu s tym si davaju nacas, gizdi jedni!"
Napadlo ho, že jednemu z revjuvruv zavola a zdupe ho jak
sykorku. Už - už by to malem zrobil, ale v posledni
vteryne se uvedomil, že by se tym telefonatem proflaknul,
že Esmeralda je vlasne on, Vincek. Uplne ho polelo horko a mel
chut strelit s mobilem do zdi. Když odtrubilo konec
šichty, šel se Vincek posledni raz podivat na stranky
Grandšpika. Esmeralda -
oléééééééééééé!
Keška byla zrovna publikovana. Znovu tu byl ten pocit pana
sveta na prednim zabradli Tytanyka. Vcil ukaže ostatnim
kacorum kdo je Vincek! Vcil i jeho roba pochopi jaky je genyalni
luštitel mysterek! Fšeckym to ukaže,
FŠECKYM!!! Vincek bral schody po trech a valil ku autu. V
jedne ruce kabelu, druhu s mobilem pritlacenu na pravym uchu,
šveholil: "Milacku nikaj nechod! Nachystej se a za pul
hodiny te vyzdvihnu pred barakem. Zrovna sem vyluštil novu
kešku, co byla vcil publikovana! Ideme se pro efteefko, mame
to enem kusek!!!" Zrovna odemykal dvere od auta, dyž mu kdosyk
poklepal na rameno. "Vincek", pravil mu jeho štajger,
"vidim, že konec šichty dodržuješ opravdu
presne na vterinu. Ešte dyby si tak dodržoval pracovni
dobu i uprostredka." Vinckovi se zacnuly mlžit bryle. Nepravil
na to ale nic, enom tak stal jak zmoknuta kura a cekal co bude
dalej. Štajger pokracoval: "Mam pro tebe jeden navrh.
Dneskaj a zitra odrobiš po dvuch hodinach navic, a ja to
nebudu nikaj hlasit. Co praviš? Slušna nabidka, ni?"
Vincek citil jak ten Tytanyk ide nenavratne ku dnu a on zacina
polykat andelicky. Zkusil na štajgra vyrukovat s tym,
že musi pro decko do školky, ale ten nad tym enem
mavnul pazuru a se slovami: "Tož dneskaj bude muset pro decko
ta tvoja, aspon nebude furt lapet doma na riti.", tlacil Vincka
zpatky ku vratnici, do schodu, až do Vinckoveho
kamrlika.
Chcete vedet jak to s Vinckem, jeho robu a
virtualni Esmeraldu fšecko dopadlo? Tož prestante sedet
na dupe u tej vaši kisne a valte do terenu. V logbuku
mikrošky najdete link na stranku, kaj se to fšecko
dozvite. A kdo vi, estli ti prvni z Vas neuvidi okolo kešky
šnupat i Vincka - bo, co si budeme vykladat - ty efteefka ho
drža furt a fest.
Kusek od kešky su pekne vyhledy, tož
zrobte fotku. Do roka a do dna, budu nejlepši fotky ocenene
hodnotnym prezentem!!!
