Zlaty dul u Oder Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Lokalita "Zlaty dul" se nachazi nedaleko mesta Oder, v lese, jde o jednu zastavku znacene naucne stezky "Stribrny chodnik", po ktere je lokalita pesky z Oder dobre dostupna.
„Zlaty dul“, je nyni hluboky asi 10 m. Puvodne byl hluboky 24 m a hornici se do nej spousteli rumpalem. Ostatni viditelna dila jsou stoly, do nichz hornici vstupovali vodorovne. Jedna se napr. o stolu Prokop, ktera je asi 250 m dlouha. Treti dulni dilo je osmimetrova sachtice s uzkou stolou, ktera se nachazi vlevo nad potokem u zastaveni c.9 v male skalce. Mimo hlubinneho dobyvani se zde galenit tezil take povrchove. Zbytky der po tezbe muzete nalezt JV smerem od byvale pohorske hajovny. Znamou ukazkou povrchove tezby je tzv. „Stribrne jezirko“ u Jestrabi. Dnes je tato lokalita chranenym uzemim - prirodni pamatkou - s vyskytem zvlaste chranenych rostlin a zivocichu.
Nejstarsi zminka o dolovani pochazi ze zacatku 13. stoleti z oblasti Noveho Vrbna u Vitkova, kde se dokonce ryzovalo zlato. Uvahy kladou pocatky kutani rud jiz pred rok 1241. Pozdeji bylo hledani kovu na nejakou dobu preruseno najezdy Tataru. Hornictvi bylo pravdepodobne obnoveno az za krale Premysla Otakara II (doklady o prosperite pred rokem 1330). Dalsi utlum nastal v dobe husitskych valek v letech 1419 - 1434. Rozkvet dolu u Pohore prinesl az prichod kutnohorskych haviru , ktere povolal kral Jiri z Podebrad v roce 1464. Dolovani vsak netrvalo dlouho a mnoho prospektoru a tezaru zkrachovalo. Posledni kutajici spolecnosti byla Velkobystricka soukroma spolecnost, ktera pusobila v okoli Zlateho dolu v letech 1807 - 1814. Pak jiz tezba galenitu nadobro ustala.
Technika tezby stribrne rudy
Galenit se v okoli Pohore tezil povrchovym a hlubinnym zpusobem. U lozisek do 10 m hloubky odtezila povrchova vrstva horniny. Pak se zila tezila podelnou ryhou do hloubky. Pri tomto zpusobu tezby nebylo nutno stavet zadne tezni zarizeni a nepouzivala se ani vydreva.
U hlubinne tezby se prevazne razily tzv. dedicne stoly ve smeru hlavni zily. Do boku pak odbocovaly po podruznych zilach tzv. prekopy. Rudu nachazejici se ve velkych hloubkach vsak bylo nutno tezit pomoci tezni jamy, coz je pripad prave Zlateho dolu.
Jama Zlateho dolu ma pudorys 3x6 m a hloubku 10 m (drive snad 24 m). Ze dna jamy vedou do boku tri stoly. Ruda i hlusina se z jamy dopravovala na povrch v kozenych vacich a ve dzberech pomoci rumpalu nebo zentouru. Ve stolach se ruda a hlusina dopravovala pomoci dreveneho kolecka, v neckach nebo pytlich. Rumpalem se do podzemi spousteli i hornici.
Razba se ve stredoveku provadela pomoci ohne. Jim se hornina rozehrala a vodou rychle zchladila. Vynalezem strelneho prachu v roce 1330 vsak tato technika ustoupila navrtavani a odstrelu. Takto zhotovene stoly jiz byly daleko sirsi - stola Prokop ma profil priblizne 2x2 m
Additional Hints
(Decrypt)
h cnermh, xnzral