Název Zlatý jelen zustal tomuto místu po myslivne,ta tu stávala již od 15.století.Zjistilo se to pri oprave stropuje velké kuchyne v r.1933.V této místnosti bývaly porádány majiteli panství slavné hostiny po velkých honech,kdy všechny okolní lesy patrily knížatum a hrabatum z Kaunicu. Za zmínku stojí studna 30m hluboká,vyhloubena v tvrdém pískovci.Voda se cerpala dvema okovy.V hloubce 15metru se nacházela chodba k myslivne.To svedcí o tom,ze tudy ve zlých dobách asi obyvatelé myslivny chodili pro vodu.
U cesty stojí od nepameti kríž (drevený který podlehl casu)a v roce 1937 byl nahrazen krížem z umelého kamene. Dnes pripomíná myslivnu jen nekolik schodu a na míste velké kuchyne stojí pomník partyzánske skupiny Olga .
Pokud využijete parkování máte možnost dalšího lovu „CERVENY KRÍŽ Na lesní cesty je zákaz vjezdu.(visit link)
Od 5 kvetna do 13 kvetna bude cache vždy neprístupná.Dekuji
Jedna s povestí jak vznikl název Zlatý Jelen.
Žil byl nedaleko odtud ve vesnici, zvané Mourínov, jeden sedlák, který se jmenoval Hlad. Jeho statek byl nejvetší v okolí, patrila mu všechna pole a dokonce i kus lesa, ve kterém se nacházíte. Príjmení sedláka dokonale vystihovalo jeho povahu. Hladový byl ale po penezích a majetku. Kde koho se snažil okrást nebo ošidit. Jeho pacholci chodili v roztrhaných hadrech a boty vubec neznali. Sedlákovi všichni sloužili jenom za kus žavance, kterému ríkal jídlo, a za nocleh v maštali u koní nebo ve svetnici, kde nebylo ani okénku a spalo se na troše slámy. Jednoho dne, bylo to zrovna koncem brezna, kdy se príroda zacíná probouzet ze zimního spánku, prišel do vesnice pocestný. Protože byl celý prokrehlý a nikoho v Mourínove neznal, zabouchal na vrata statku, kde bydlel Hlad. Sedlák jej chtel napred vyhnat, že prý teplo nebude rozdávat nejakým pobudum zadarmo. Pocestný byl ale chytrý clovek, protože už kus sveta v živote prošel a tak hned sedlákovi ríká, že to se rozumí, že to nechce zadarmo, že on by taky nikomu nic nedal zadarmo, a když ho sedlák nechá ohrát, tak toho nebude litovat. Hladovi se hned zablýsklo v ocích, vidina snadného výdelku zvítezila. Pozval pocestného dál a ríká si, že pokud ho ošálí, tak mu sebere alespon šaty a boty pro pacholky. Když se pocestný trochu ohrál, už na nej sedák spustil, jak se budou vyrovnávat za to ohrátí. Pocestný mu ríká: „Vidím pane sedláku, že jste velice sporivý clovek, to vás velice ctí“. Sedlák dlouho od nikoho taková slova neslyšel. Velice ho to potešilo a zacal se pekne nafukovat. Pocestný pokracoval: „Já vám povím, jak to svoje bohatství mužete zvetšit“. Sedlák zacínal být celý bez sebe a dokonce podal pocestnému hrnek teplé vody. Ten pokracoval: „Vezmete na Velký pátek o velikonocích, to je ta týden, všechny svoje peníze a pujdete do lesa až tam, kde jsou hranice vašich pozemku. Na nejvyšším míste poskládáte na zemi z penez obrázek jelena. Nesmí vám ale zustat ani jeden groš, jinak se kouzlo nepovede a vy své úspory ztratíte. V pravé poledne jelen vstane ze zeme a pujde se napást. Tam kde zahrabe pravým predním kopytem, je zakopán poklad. Vy musíte pockat, až se jelen napase a zase si lehne, abyste ho mohl posbírat. Nakonec vykopete poklad a bude s vás bohác“. Když pocestný domluvil, Hlad ho vystrkoval ze dverí, že prý tepla nabral dost, at už jde. Hned zacal obcházet všechny skrýše, v nichž mel poschovávané peníze. Potom je všechny nasypal do truhly a už se nemohl dockat Velikonoc. Na velký pátek ráno, ješte bylo šero, se smýkal z Mourenínova smerem k lesu. Byla to porádná fuška, protože jeho pozemky se táhly hodne daleko a také do kopce. Když prišel na nejvyšší vrchol svých pozemku, bylo už slunce hodne vysoko a poledne se kvapem blížilo. Rychle se dal do práce a zacal skládat jelena. Když ho dokoncil, sedl si na parez a cekal, co se bude dít. Jelen se v poledním slunci tak blýskal, že vypadal jako ze zlata. Sedlák sedí, hledí a protože nebyl zvyklý teže pracovat usnul. Najednou ho probudil strašný rámus. Zacala hrozná bourka, nebe se setmelo, hromy a blesky svišteli vzduchem, studený liják a kroupy bušily do všeho nepredstavitelnou silou. Kolem sedláka padaly stromy a vítr zvedal spadlé listí. Zvednul i poskládaného jelena, jenomže ten se nešel napást, jak mu rekl pocestný, ale vítr s ním zatocil a rozfoukal ho do celého sveta. Sedlák, když to videl, tak mu z toho úplne preskocilo. Našel jej za týden hajný, který obcházel svuj revír hned vedle. Hlad prý sedel n parezu a porád blábolil neco o Zlatém jelenu. Služebnictvo mu všechno uteklo, statek se rozpadnul a zustal mu jen hlad. Od té doby zacali lidé z okolí tomuto místu ríkat U ZLATÉHO JELENA. Tak at se Vám tu líbí!
Prosim zlateho jelena z pokladu neodnasejte.Místo je dost navštevováno,prosím o dokonalé skrytí skrýše.Dekuji