Hrouda Traditional Geocache

Uzavrený zdický dul

Dnes na zašlou slávu bývalého 145-ti patrového díla, upomíná pouze portál zavalené štoly z roku 1910, nekolik zachovalých dulních budov a množství terénních poruch po dávné povrchové težbe nad objektem bývalého závodu. Stejne jako v okolí se zde težila železná ruda. Dne 10. 2. 1958 vypukl na dole hrouda požár. Pracovníkum se ho ale naštestí podarilo zdolat a obnova dolu byla po 3 mesících znovu obnovena (mezitím zastal jeho úlohu dul v Cerníne).Dnes žijí ješte 3 obcané, kterí pracovali v tomto dole a požár zažili, dva z nich žijí ve Zdicích.

Historie...

• Rudné ložisko Zdice patří mezi nejdříve známá a nejdéle těžená ložiska železných rud v oblasti Barrandienu. Podle nejstarších dochovalých zpráv bylo ložisko otevřeno v druhé polovině 17. století a znamenalo pro obec Zdice nesporný ekonomický přínos. Vlastní těžba a zpracování rudy na místě dávalo obživu mnoha rodinám jak v obci samotné, tak i v širokém okolí.
• Zdické naleziště patří k sedimentárním železorudným ložiskům svrchněordovického stáří, uložených ve vinických, dříve černínských vrstvách. Tvoří jednu z dobyvatelných čoček nučického rudního obzoru, který ve směru severozápadním dosahuje délky 32 km. Rozprostírá se od Jinočan přes Nučice, Chrustenice, Beroun, Zahořany, Trubín, Černín, Zdice, Knížkovice až po Chlustinu. Ložisko Zdice tvoří střední čočku v úseku Zahořany - Knížkovice v celkové délce 5,4 km. Dobyvatelná část v okolí vlastního dolu byla 1,7 km.
• Již v letech 1628 se datuje počátek dolů ve Hředlích a v roce 1652 byl zahájen provoz hutí tamtéž. Hředelské doly se táhly od této obce až ke Svaté a náležely zbirožskému panství. Projektová dokumentace hředelské hutě se zachovala až do současnosti. Konec hředelských dolů a hutě se datuje rokem 1812. K soustavnému dobývání, a to rozsáhlým lomem ve Zdicích, došlo v roce 1820. Uložené ložisko rudy bylo tomuto způsobu dobývání příznivé, neboť ruda vycházela na několika místech na povrch. Navíc výchozí ložisko bylo větráním přeměněno z pelosideritu, dříve v celém nučickém revíru nazývaného chamositem, v lehce tavitelný limonit, lidově nazývaný žlutkou podle povrchové barvy. Limonit usnadnil v tehdejších pecích tavení. Okolní lesy pak poskytovaly dostatek dřeva k pálení v milířích na dřevěné uhlí používané v tehdejších hutích. Ještě dnes by se na několika místech našly patrné kruhové plošiny na svahu vrchu Tkalce, či Kraví hoře, severně od zdického ložiska, kde stály milíře. Příjezd k bývalému zdickému železorudnému dolu je odbočkou ze silnice Zdice - Knížkovice v délce cca 400 m. Vlastní zařízení na povrchu je vzdáleno od silnice Praha - Plzeň 1 km, od železniční stanice 2 km.

Cesta ke keši: Zde