Drslavická tvrz
Tvrz je souborem staveb vzájemne stavebne souvisejících, které obklopují úzké nádvorí. Celou stavbu obklopují zbytky „poplužního dvora“ neboli budovy hospodárského zázemí.
Trocha historie nikoho nezabije
Podle stavebne-historického pruzkumu historika Jana Muka musí být základy tvrze nejméne o dve ste let starší, než nejstarší písemná zpráva o vsi Drslavicích. Ta pochází z r. 1384, kdy byl jejím majitelem Štepán z Drslavic (+ 1390). Dalším majitelem byl Petr z Drslavic, po nemž byla roku 1395 prohlášena královská odúmrt. Jiný Petr recený Rychart z Drslavic pripojil svou pecet k stížnému listu proti upálení mistra Jana z Husi. Na konci 15. století koupili Drslavice Boubínští z Újezda. Roku 1479 se uvádejí jako majitelé bratri Jaroslav a Petr Boubínští.
Roku 1538 získal tvrz (poprvé uvádenou), dvur a ves od Diviše Boubínského Wolf Wienar (Binar) z Murau, který držel Drslavice až do své smrti roku 1548. Ješte ve své záveti z 26. ríjna 1548 odkázal tvrz dceri Maryne, v prípade její smrti v nezletilosti pak manželce Anne ze Vztuh. Vzápetí je však nucen prodat tvrz prostredníkovi tehdy nezletilých Rožmberku Viléma a Petra Voka Zikmundu Robmhápovi ze Suché. Ten za ne o tri roky pozdeji obdržel 1200 kop grošu jak zaznamenal rožmberský kronikár Václav Brežan. Rožmberkové zde samozrejme nesídlili, a tak se do popredí dostala predevším hospodárská funkce prilehlého dvora, zejména pak pivovaru. Za Viléma z Rožmberka došlo k prestavbe tvrze v renesancním slohu a byly postaveny ješte další budovy tzv. zámku.
R. 1603 koupil drslavický statek od Petra Voka z Rožmberka Volf Novohradský z Kolovrat. Po Volfove smrti (+1609) zdedil Drslavice jeho syn Jáchym a roku 1618 je prodal Jetrichovi Malovcovi z Malovic na Hluboké za 77 000 kop grošu míšenských. Polovinu cástky Jetrich ihned složil k zemským deskám, stavovské direktorium, které prevzalo vládu v zemi do zvolení nového krále, však peníze použilo na krytí svých výdaju. Proto byl také vzápetí prodej zrušen a Drslavice navráceny Jáchymovi z Kolovrat. Ješte pred tím, 10. cervna 1619, se nechal velitel stavovských vojsk hrabe Mannsfeld vlákat do lécky a v krvavé bitve u Záblatí byl poražen slabším vojskem císarského generála Buquoye. Vítezné vojsko se pustilo do plenení širokého okolí a 20. cervna vypálili císarští husari i Drslavice vcetne tvrze, tehdy uvádené jako zámek, a pivovaru. Požár však nejspíš nebyl príliš rozsáhlý nebo byl brzy uhašen, nebot v severní budove se dochovaly puvodní okenní rámy a snad i mohutné stropní konstrukce.
Jáchym z Kolovrat nebyl príliš dobrým hospodárem a pro dluhy prišel o veškerý svuj majetek. Proto byla roku 1627 jmenována komise, která prodala tvrz Drslavice a mestecka Husinec a Záblatí.
Novým majitelem Drslavic se stal rádce a horlivý diplomat císare Ferdinanda II. Jan Oldrich kníže z Eggenberku. Jeho verné služby mu už roku 1622 vynesly sousední Vimperk. Drslavice byly opet a tentokrát již definitivne pripojeny k vimperskému panství. Eggenberkové byli dobrými hospodári, již za Jana Oldricha byly Drslavice obnoveny, úpravy se však týkaly predevším hospodárského dvora, tvrz díky své omezené využitelnosti zustávala pustá.
Koncem 18. století vlastnila tvrz knížata ze Schwarzenberku, kterí roku 1710 dedili po vymrelých Eggenbercích. Kníže Josef I. Adam roku 1776 pri osobní návšteve Drslavic shledal patro a podkroví staré tvrze vhodným k využití jako sýpka pro žito a oves. Díky dochovaným plánum i návrhum úprav víme, že ve spodním patre se mely zrídit komory na náradí a jiné potreby, v patre pak sýpka o kapacite asi 5000 strychu obilí. Jeden strych odpovídal podle místa asi 93 (Praha) až 125 (Vimperk) litrum, vezmeme-li za míru vimperský strych, mela sýpka pojmout asi 625 m3 obilí. Nad prízemím byla celá tvrz prepatrována na dve sýpková podlaží, zdiva z vybouraných prícek bylo využito k postavení dalšího podlaží nad všemi krídly krome východního.
Roku 1804 byly objekty tvrze i dvora rozprodány po malých dílech schwarzenberským poddaným. Severní krídlo tvrze bylo pri tom rozdeleno na dva díly, v jednom z nichž nový majitel prestavel cást sýpky na doposud dochované typické krajové obydlí. Pouze nejstarší cást - západní krídlo si vrchnost ponechala jako sýpku a prodala jej teprve roku 1931 Josefovi a Marii Švejdovým, majitelum cásti tvrze, pro zlepšení provozu jejich hostinské cinnosti za 1000 Kc. Kupující se zavázal odebírat pivo ze schwarzenberských pivovaru a minerálku Praga.
V roce 1947 Švejdovi prodali hostinec c.p.1 a hospodárské objekty, ponechali si však nejstarší cást tvrze, kde zrídili tanecní sál a šenkovnu, kterou dali i s celým príslušenstvím do bezplatného užívání novým majitelum.
V roce 1948 zacal tvrz neoprávnene užívat stát, prestože pet rodin objekt stále vlastnilo. Tím také zacalo období úpadku. Materiál z tvrze se používal na stavby, trámy a prkna jako palivo. V sedmdesátých letech podnikla na podnet doc. J. Prokeše pro záchranu tvrze kroky Universita Karlova plánem na využití objektu jako konferencního a vzdelávacího zarízení, avšak neúspešne.
Když v roce 1994 vnuk Josefa a Marie Švejdových, Ing. Zdenek Švejda, premluvil svého otce, aby restituovanou cást neprodával a další cásti odkoupil od ostatních spolumajitelu, byly objekty zcásti zrícené a znacne staticky narušené. Bývalý vojenský pilot se do tvrze, kde se narodil jeho otec, prestehoval a zacal s rekonstrukcí. Na zastrešení a statické zabezpecení obdržel státní príspevek.
Na tvrzi by se melo ve stredovekém stylu vybudovat 32 pokoju, galerie, kaple, rytírský sál, hostinec, vinný sklep, stáje a další príslušenství. Další práce jsou financovány ze soukromých i verejných zdroju. Obojích je (jak jinak) zoufalý nedostatek.
Prohlídka tvrze je možná po domluve s majitelem. Telefonní císlo je na P1 a na webu.
Podrobnosti na :
Nápoveda / Hint
[CZ] U skrýše je špatný signál - proto je navigace pres mezikeš umístenou na lépe zmeritelném míste. Zadání v mezikeši je formulováno tak, abyste i pri nepresném urcení severu správne urcili smery a tedy i polohu keše, pokud víte, že: pro nalezení skrýše není nutno vstupovat do tvrze.
[EN] There is a bad signal, near the final cache. That’s why there is stage 1 - at a place with better signal. The hint in the "Stage 1" directs you to the final cache - there is the direction and azimuth, where you have to go. As it is possible, that you will be unable to decide exactly, where the north is, you have to go too far at first - because it will tell you, which direction is meant. Then you will have to return a bit and go to ... there is the cache hidden. Remember:the cache is in the castle, but you do not need to go inside the castle. May be, it will be D=2 for you, if you do not understand Czech. The owner of this castle knows about the cache, he maintains it, but unfortunately he do not understand English.