Trocha svetové historie na zacátek:
Samozrejme kluzáky stály na pocátku vývoje letadel. Bohužel jejich praktické využití bylo minimální, a tak se konstruktéri zamerili spíše na jiný druh letadel a kluzáky zustali na okraji jejich zájmu. Existují však urcité projekty na jejich "praktické" využití, ale vetšinou se od techto projektu upustilo a skoncily v zapomnení. Stejný osud by možná potkal i patentovaný výzkum F. M. Rogalla. Tento výzkum se na svetlo sveta vrátil pri hledání vhodné prostredku pro návrat kosmických lodí z vesmíru. NASA v té dobe navázala na Rogalluv projekt a postavila a otestovala krídlo tvorené plachtou napjatou mezi tremi trubkami. Krídlo se melo po návratu do atmosféry otevrít a lod mela rízene doklouzat a pristát na zemi. Bohužel pro nespolehlivost pri vysokých rychlostech, bylo Rogallovo krídlo jako prostredek pro pristání kosmické lodi zamítnuto. Jak to tak bývá, co NASA neupotrebí, toho se chytnou nadšenci. Stejný byl i osud rogala. Jeho jednoduchá konstrukce zaujala letuchtivé nadšence v Americe a v Austrálii. Ti na krídlo pripevnili hrazdu a záves pro pilota a v roce 1964 uskutecnili první klouzavý let. Vznikl tak jednoduchý, lehký, skádací závesný kluzák, dodnes oznacovaný jako rogalo. Za nekolik desetiletí prošlo rogalo výrazným vývojem. Zvýšila se jeho rychlost a spolehlivost. Zvýšil se i komfort pilota a jeho bezpecnost. S príchodem nových materiálu je krídlo lehcí a ovladatelnejší. Jediné, co se po desetiletí vývoje nezmenilo, je jeho jednoduchost a dostupnost pro každého kdo má zájem o létání .
V roce 1975 bylo závesné létání prijato pod "krídla" Mezinárodní letecké federace FAI.
Jak to bylo konkrétne, aneb, jak jsem to videl já:
První závesné kluzáky - rogala do Cech dorazily nekdy zacátkem sedmdesátých let se skupinou francouzkých nadšencu, kterí predvádeli svá krídla v Praze - tuším, že v Motole na bývalé pražské sjezdovce. Okamžite se toho chytly skupinky nadšencu, kterí si podle fotografií a nákresu zacali stavet svá rogala. Pamatuji se, že skoro každý víkend jsme jezdili s tátou ke kamarádum do garáže, kde spolecne šroubovali trubky, tahali lanka, sháneli napínáky, šili a lepili plachtu s výztuhami. Dávali dohromady hrazdu, záves a první postroj. Jelikož se jednalo o 70-desátá léta 20. století, kdy nebylo nic k dostání a všechny potrebné díly se shánely ruzným zpusobem - co si kdo nevyrobil to nemel - dají se naši otcové opravdu prirovnat k prukopníkum tohoto odvetví, nebojím se je prirovnat k Bájecným mužum na létajících strojích z konce 19. a pocátku 20. století. Predstavíme-li si, že první rogalo postavili v Americe cca o deset let dríve z bambusu a kolem roku 1975 již svet létal na duralových kluzácích, tak v Plzni jeden konstruktér pro svou potrebu sestrojil rogalo ze dreva proste proto, že to pro nej v té dobe byl nejdostupnejší a z jeho pohledu nejlépe opracovatelný materiál, není asi co dodávat. Mimochodem toto rogalo je v soucasné dobe vystaveno v leteckém muzeu v Nemecku. Postavit rogalo dalo sice práci a obsahovalo i urcitou dávku adrenalinu, ale s prvními lety se to vubec nedalo srovnat. V podstate šlo ze zacátku jen o beh s rogalem po svahu, a když se clovek odlepil a "skocil" 10 m, byl nadšen z toho, jak dlouho letel. Vzhledem k tomu, že žádné lanovky ani jiná mechanizace neexistovala, tak po úspešném letu trvajícím cca 1 minutu následoval výstup, opet s rogalem na zádech, ale opacným smerem - zpátky do kopce a znovu a znovu. Nekomu by se to mohlo zdát až nudné, ale když si uvedomíme, že obcas byl let ovlivnen poryvem vetru a pilot skoncil na zemi v nejlepším prípade s odrenou pusou a ohnutou trubkou na hrazde, tak už to taková nuda nebyla. Stejne, jako se zlepšovali piloti, prodlužovala se délka i doba letu a i pádu ubyvalo.Vzrustala i výška kopcu, ze kterých se tito odvážlivci nebáli pustit. Takovým pro nás základním kopcem, který si pamatuji z detství, byla Raná. Zde se uskutecnilo nekolik srazu. Pamatuji si, jak jsme zde doprovázeli otce na kopec, pomohli se stavbou rogala, a pak se dívali, jak letí. My jsme taky leteli. Tedy ne na rogalu, ale pekne po svých, abychom byli dole vcas, až opet pristanou.
S postupem casu už bylo jedno rogalo na pocetnejší skupinu stavitelu málo, a tak se táta pustil do výroby svého vlastního rogala. To už melo modernejší tvar, také nový šicí stroj pro ten úcel zakoupený, byl naší mámou kvitován s povdekem :-). Táta tehdy sehnal i detailní výrobní plán. Od prvního rogala se toto lišilo hned na první pohled. Bylo více rozevrené, plachta byla podstatne napnutejší. Pribyli výztuhy do plachty a další lanka. Zmenil se i postroj. Od "sedacího" postroje s drevenou lavickou, pres "ležací" postroj upravený z padákového - kdy se zacala využívat otácivá kladka umožnující prejít z behu do lehu a zpátky, až po plne "kapotovaný" postroj podobající se spacímu pytli. Podmínkou vzniku takového postroje byl vynález suchého zipu. Postroj byl zapínán a rozepínám pomocí normálních zipu dumyslne ovládaných pres kladky, ale pro prípad nutného rychlého rozepnutí, zde byl práve spoj ze suchého zipu, který se v prípade potreby roztrhnul a pilot mohl pred pristáním vytáhnout "podvozek" - své nohy. S tímto rogalem táta létal daleko delší lety a mohl létat na mnohem obtížnejších kopcích. V té dobe se zacínala jevit nutnost najít vhodný svah nekde poblíž Plzne. To proto, aby se pri dobrém vetru, dalo létat každou volnou chvíli a nemuselo se neustále jezdit mimo Plzen. Nakonec byl jako nejvhodnejší kopec vybrán terénní zlom nad Koterovem. Pamatuji si, jak jsme mu ríkali "Trnák". Název mu dal trnovník akát, který na hrebeni tohoto kopce rostl a roste a který se musí neustále vyrezávat, aby se o nej rogalo neroztrhlo. Tento název má kopec také proto, ze kdyz nekomu nevyšel start a skoncil hned pod rampou, tak se vrátil celý poškrabaný a potrhaný od trnu. Proto tedy "Trnák". Tady jsme s tátou trávili spoustu casu.
Nejen na kopci pri stavbe rogala, ale i pod kopcem, na ceste zdola nahoru, když jsme doprovázeli tátu pri ceste na start po úspešném letu. Jindy, po neúspešném letu, tedy spíše pristání, se pak nahoru šlo už jenom pro auto a polámané rogalo se dole zabalilo a jelo se domu.Tam ho pak táta nekolik dnu až týdnu opravoval. Ješte dodnes máme v garáži náhradní duralové trubky ruzných rozmeru.
Táta jezdíval i na jiné kopce v Západních Cechách jako byla napr. Toužim, kde si pamatuji, že jsem pomáhal se stavbou drevené startovací rampy a kde se táta zúcastnil nekolika souteží. Jezdilo se také na Manetínsko a Osecko. Nekolikrát byl i na Slovensku v Tatrách. Ale vratme se zpátky na "Trnák". Je to kopec pro západní vítr. Je asi 74 m vysoký a pod ním je rozhlehlá pristávací louka. Pri pristání je treba dbát na dráty elektrického vedení a na meandry reky. Pristání za rekou znamenalo celkem nerešitelný problém. Tenkrát zde ješte nebyla žádná lávka pres reku, a nekolikrát se stalo, že se rogalisté pres reku brodili. Start se ze zacátku, kdy kopec ješte nebyl oficiálne schválen, provádel z hlinené rampy.
Když v roce 1980 byl tento sport zaclenen oficiálne pod hlavicku Svazarmu, byl i tento kopec legalizován a stanovena pravidla pro jeho využívání. Postupem casu se stanovovala pravidla i pro rogalistický sport, která vyvrcholila nutností vlastnit letový prukaz. Pro bezpecnost tohoto sportu to bylo nevyhnutelné a velice potrebné. Bohužel to bylo okamžite "zneužito" ke kádrování a ne všichni, kterí meli zájem a chut létat, tento pilotní prukaz získali. Mnozí z nich skoncili na úvodním kádrovém dotazníku. Po legalizaci svahu doznala úpravy i startovací rampa, která byla nove zhotovena ze dreva tak, aby splnovala potreby pro start rogalistu. Pamatuji si, že táta pri letu obcas jen párkrát zakroužil a let netrval ani pet minut, ale pamatuji si i lety, kdy táta byl nad kopcem treba i hodinu a klouzal se v termice. Pro nej to byl vždy úžasný zážitek. Nám nezbývalo, než si sednout na kraj rampy a alespon se kochat nádhernou vyhlídkou na Plzen. Také si pamatuji, že jednou jsem na vrchu na louce házel modýlek vetrone. Najednou se zvedl vítr a vetron plynule prolétl nad starovací rampou a pokracoval nad kopec a dolu do údolí. Nezbylo nic jiného, než se dívat za ním a doufat, že pristane nekde, kam pro nej budeme moci zajít. Naštestí jsme ho pod kopcem našli a kupodivu nebyl ani ponicený.
Dalším mezníkem v bezpecnosti rogalistu bylo sestrojení padáku urceného prímo pro rogalo. Padák byl vytvoren podle záložního padáku pro parašutisty. Pilot jej mel také umísten na briše, avšak padák byl menší a nebyl pripevnen k pilotovi, ale k vlastnímu rogalu, pomocí stejné karabiny jako postroj. Pri pádu tak byl padák zavešen v težišti rogala, takže zároven s ním pád brzdila i plocha rogala. Tento padák byl testován nad vodními plochami, a když byl uveden do povinné výbavy rogalistu, bylo nutné na jeho pouzití pripravit i piloty rogal. Z toho duvodu bylo tenkrát nutnou podmínkou absolvování seskoku na klasických padácích a zjednodušený parašutistický výcvik vcetne teorie balení padáku a minimálního poctu seskoku. Tento výcvik táta absolvoval na dnes již neexistujícím letišti na Borech. Pro nás to bylo další zpestrení a možnost podívat se na letište a k letadlum. Že je nutné dbát na bezpecnost pilotu, bylo zrejmé po nekolika smrtelných úrazech. Jeden takový se udál i na Manetínsku, a o nekolik desítek let pozdeji bohužel i na "Trnáku v Koterove". V roce 2001 zde došlo ke stretu rogala a paraglidu. Rogalista utrpel vážná zranení, bohužel paraglidista tuto srážku neprežil.
Táta mel v dobe své aktivní rogalistické kariéry celkem tri vlastní rogala a jedno zapujcené od Svazarmu. Na každém bylo znát pokrok, který toto odvetví udelalo. V soucasné dobe již zacínají být rogala vyrábena z uhlíkových kompozitu, címž mohl být odstranen pro rogalo tolik typický stožárek, který spolecne s hrazdou a lanky tvorily podpurnou a stabilizacní konstrukci trem základním trubkám spojených ve špicce a rozeprených jednou prícnou trubkou. V soucasné dobe se vyrábejí jak rogala klasické konstrukce se stožárkem tak i rogala moderní konstrukce z kompozitních materiálu bez stožárku (komínku), jaké mužete videt ve filmu "Svatba na bitevním poli". Když už jsme u rogal ve filmu, tak na Rané se natácela známá scéna letící nevesty v podání Heleny Vondráckové a ženicha v podání Ludka Soboty z legendárního filmu "Jen ho nechte at se bojí". Na rogalu také létal deda Malý v podání Rudolfa Hrušínského v pohádkovém filmu pro deti "Strašidla z vikýre".
V soucasnosti již kopec slouží hlavne pro paragliding, který pro svou skladnost a lehkost konstrukce vytlacuje rogala do pozadí. Proto i kopec a pravidla pro nej jsou nastavena s ohledem na tento nový druh sportu.
Kdo chce ale letet na opravdovém kluzáku, pritom cítit "vítr" ve vlasech a být v kontaktu se vzduchem, nemuže sáhnou po nicem jiném než po rogalu. Zajímavé stránky o dení v rogalistickém sportu vcetne príbehu a povídání o rogalech naleznete na techto stránkách rogalových nadšencu. Další informace pak také naleznete na oficiálních stránkách LAA CR v sekci rogala.
Letecká amatérská asociace CR (LAA CR) svaz závesných kluzáku - http://www.laacr.cz:
Závesné kluzáky - rogala v soucasné dobe spadají pod Leteckou amatérskou asociaci CR (LAA CR), kde mají svuj svaz závesného létání.
Kategorie závesných kluzáku - rogal je dle vyhlášky 108/1997 Sb. § 24, odstavec 3 zákonne vymezena takto:
Závesný kluzák je bezmotorové letadlo težší vzduchu, které je konstruováno maximálne pro dve osoby, jehož vzlet se uskutecnuje rozbehem pilota, aerovlekem ci navijákem a které je rízeno zmenou polohy težište pilota, s možností dodatecného aerodynamického rízení kolem jedné osy. Maximální hmotnost prázdného kluzáku bez upínacího zarízení nesmí prekrocit 40 kg.
Praktické vymezení této kategorie dle LAA (citace ze stránek LAA CR - http://www.laacr.cz):
Základní charakteristika: Je to bezmotorový kluzák, se kterým se dá volne létat z kopce nebo využívat termické stoupavé proudy a svahové proudení. Na základní konstrukci z duralových trubek (poslední dobou i s pevnostními prvky z uhlíkových vláken) je navlecená plachta, která tvorí tvar krídla. Rogalo má poddajný tvar nosné plochy. Pilot je zavešený v težišti. Kluzák se rídí pohyby hrazdy. (tzv. rízení zmenou polohy težište) Pritahováním zrychluje, odtlacením zpomalí a pohybem hrazdy do strany kluzák zatácí. Pilot muže startovat rozbehem z kopce, pomocí navijáku nebo aerovleku za motorovým UL letounem. Létání s rogalem prináší nejvetší pocit nezávislosti a svobody ze všech zpusobu, jakými se lidé odpoutávají od maticky zeme.
Porizovací náklady: rogalo je investicne po padákovém kluzáku nejdostupnejší zarízení, se kterým se dá ve vzduchu létat. Porizovací náklady se pohybují v rádu desítek tisíc Kc podle kapsy toho, jestli kupujete nové nebo z druhé ruky a podle jeho výkonnosti a stavu.
Provozní náklady: provozní náklady jsou závislé na vzdálenosti, kterou musíte prekonávat k návšteve vhodných terénu.
Výcvik: provádí se v leteckých školách, vetšinou v socasné dobe individuálne.
Hlavní výhody: moderní rogala mají udivující výkonnost a umožnují neuveritelne dlouhé lety. Další podstatnou výhodou je jeho malá nárocnost na skladovací prostor a prepravitelnost na streše auta.
Hlavní nevýhody: rogalo je ze všech SLZ nejnárocnejší na fyzickou kondici, zejména pri preprave na startovište, na které není možný príjezd autem. Jeho velikost znamená, že je nutné jej prakticky po každém letu rozložit a pred dalším letem znovu složit. Létání je možné jen v príznivých meteorologických podmínkách.
Soucasný stav a prístup na "Trnák":
Kopec leží v CTR letište Líne a AFIS letište Letkov a je zarazen jako oficiální letový terén pro závesné kluzáky a paraglidy. Veškerý letecký provoz se musí hlásit a odhlašovat na telefonu RLP Líne a to i v prípade, že se jedná pouze o slety! Dále je nutné dodržovat dohodnutou max. výšku 50m nad hranou a nezdržovat se v prostoru osy dráhy letište Letkov. Samotný start se provádí zmírne sklonené louky zakoncené na hrane svahu úzkou rampou, kolem které je vysekaný porost v okruhu asi 10-15m. Pocet krídel u svahu je z bezpecnostních duvodu omezen na ctyri. V prípade vhodného letového pocasí je Koterovský svah silne frekventovaný, je treba se rídit pokyny provozního rádu, prípadne místních pilotu.
Pristává se dole na louce, na bílými plochu vyznacenou bílymi ctverci. Pro balení padáku je vyhrazena vysekaná cást louky u cesty, poblíž transformátoru. Na startu i pristání je stožár s vetrným rukávem.
Prístup: dálnice od Prahy pred Plzní výjezd smer Letkov, projedete obcí, minete letište a za ním odbocíte doleva mezi pole, na Koterov. Úzkou silnickou se dostanete až prímo ke startu,kde je i parkovište. Ze strany od Koterova projedete Koterov od reky, na križovatce odbocíte do leva a budete pokracovat úzkou ulickou do kopce až na vrchol. Po této ulicce rogalisti nosili svá rogala zpátky na start.
Ke keši samotné:
O skutecnosti, že se tato keš nachází cca 300 m od keše Krásná vyhlídka, samozrejme víme. Byla to jedna z našich prvních odlovených, ale vyjimecnost místa a nase vzpomínky nás vedli k tomu, abychom zde umístili keš s tématikou závesného létání. Je to kus historie tohoto leteckého odvetví. Navíc je i tu nádherný pohled do údolí a na Plzen. Pri vlastním hledání dejte prosím pozor a nevstupujte do silnice. Silnice je využívána jen zrídka, ale i tak dbejte zvýšené opatrnosti. Zároven prosíme, dávejte pozor pri pohybu na hrane svahu a na startovací rampe. V dobe, kdy jsme keš zakládali, bylo okolí parkovište doslova poseto odpadky. V rámci zakládání keše jsme provedli úklid, ale nepredpokládáme, že by zde porádek vydržel navždy. Na rozdíl od parkoviste, je v míste výhledu, rampy a hlave v míste uložení keše vše v porádku. Toto místo je jedinecné a dát keš jinam (treba pod kopec) by nebylo to pravé. Krabicka je tentokrát z designové dílny Flower :-).
Video z místa a archivní záběry:
TV ARH právě zveřejnila třetí pokračování letošního videa. Najdete ho zde: ARH 2015, díl 3. - Jan Tleskač - https://www.youtube.com/watch?v=xlUaN7a0PpU. Naše reportérky Vlaďka a Flower se v doprovodu Vency Kašpara, potomka slavného letce českého Jana Kašpara, vydávají na cesty časem. Hned napoprvé si mohou položit otázku: "A co na to Jan Tleskač?" Užijte si to s nimi. 
Cache dostala ocenení PLZENSKÁ TOP CACHE MESÍCE - ÚNOR 2008 a PLZENSKÁ TRADITIONAL CACHE MESÍCE - ÚNOR 2008
