Kolem teto "budovy" dost casto jezdim ( mozna ze
i Vy ) , proto jsem se rozhodl udelat cache, ktera s ni bude
spojena.
Jedna se o velice jednoduchou a rychlou mysterku,
jak je v Pardubicich zvykem :-).
Neco z historie veznice:
V Rakousku byly zemské donucovací pracovny staveny podle
ríšského zákona ze dne 24. kvetna 1885. Mely to být nápravné
instituce, kde by byli lidé štítící se práce, tuláci a
pobudové vedeni prací pod dozorem ke sporádanému životu. Pobyt
v pracovne mohl temto osobám narídit soud jako dodatecné trestní
opatrení. Pri vynášení rozsudku mohl soudce vyslovit,
že odsouzený zustane po odpykání trestu v donucovací pracovne,
a to nepretržite po dobu trí let.
První taková pracovna byla zrízena v Praze. V Pardubicích se
iniciativy ujal Obcanský klub, Hospodárský spolek a
Živnostensko – remeslnická beseda a roku 1885 navrhly
mestu, aby se o zrízení pracovny zajímalo. Pardubice tak daly
bezplatne k dispozici rozsáhlé stavenište v blízkosti
Sezemické silnice, v místech nekdejších vesnic Bukoviny a
Lhotky.
Hned roku B byla
zahájena stavba pod dozorem stavitele Václava Pavlícka. Postavilo
se celkem 27 budov. Na západní strane areálu byla velká zahrada,
plodiny, které tu káranci vypestovali, se pak prodávaly na
pardubických trzích. Zdený plot oddeloval objekty pro odsouzené od
hospodárských budov, elektrárny, strojovny a prádelny. V areálu
nechybela kaple ani školní ucebna. V jižní cásti areálu
byla umrlcí komora. Areál zacal plnit svou funkci 1. ríjna
A, kdy sem bylo umísteno
prvních 20 kárancu. Jejich pocet se brzy zvýšil a místo
plánovaných ctyr set jich zde pobývalo i více než pet set.
Kárance tehdy dozorovalo asi 65 mužu.
Odsouzení meli pecovat o C hektaru vlastních i pronajatých polí a
zahrad. 160 mužu melo pracovat v tkalcovne, kolem 70 pri
výrobe sácku. Ostatní pracovali v truhlárské, nateracské nebo
obuvnické dílne a ve výrobne kotlu, získávali znalosti v oboru
krejcovství, kolárství, bednárství nebo calounictví. V malých
skupinách chodili také do továren ve meste i okolí. Soukromníci
mohli zjednat výpomoc odsouzených na zahradnicení ci na
štípání dríví. Výdelek náležel podle spolecného rádu
pražské a pardubické pracovny zemskému fondu na uhrazení výloh
spojených s chodem zarízení, káranci tudíž nemeli na odmenu za
jejich práci nárok. Na prelomu 19. a 20. století se pravidla v
pracovne zmírnila. Odsouzeným se zvýšila financní cástka na
jejich stravování, byl zrušen zákaz kourení, zlepšila
se lékarská péce, káranci mohli také císt nebo sportovat.
Za 1. svetové války nastoupilo mnoho mužu vojenskou
službu a nekteré cásti areálu sloužily jako vojenská
nemocnice. Po vzniku CSR pracovny nepodléhaly ministerstvu
spravedlnosti, ale zemským úradum, které pak byly podrízeny
ministerstvu vnitra. Po okupaci nemeckými vojsky byl úspešne
se vyvíjející režim v pracovne rozvrácen. V roce
D byl v Pardubicích zrízen
„pracovní výchovný tábor“ pro ty, kterí se vyhýbali
nasazení nebo uprchli z nuceného pracovního nasazení v Nemecku.
Pracovna za války sloužila i jako sberný tábor pro stovky lidí
posílaných do koncentracních táboru. V kvetnových dnech roku 1945
se za zdi veznice umístovali zrádci našeho národa a Nemci.
Krutosti a nezákonnosti však, bohužel, provázely
pardubickou pracovnu i po válce – po celých 40 let tu byli
nezrídka vezneni lidé odsouzení za své politické postoje proti
totalitnímu komunistickému režimu.
U cisel ktera zjistite, provedte ciferny
soucet.
( napriklad: 1999 = 28 )
Tato cisla pak dosadte do jednoducheho vzorecku.
N
50° 02. ( DxB+A+B+D )+28
E 015° 48. (
AxC-B+1 )-3
