Heja gosa fricku mor deta deta Hagibor Traditional Geocache

Místo nazývané Hagibor je již více než sto let tesne spjato s životem ceské židovské komunity. Historie starobince na Hagiboru zacíná v roce 1888, kdy se pražská židovská obec rozhodla, že zrídí zarízení na poskytování zdravotních služeb svým clenum. Založila proto "Jubilejní Nadaci císare Františka Josefa pro choré" a spolu s dalšími nadacemi shromaždovaly prostredky pro uskutecnení tohoto zámeru. V roce 1906 byl ustanoven "Výbor pro zrízení chorobince" a na konci listopadu 1908 nadace kupuje pozemky pod Novým židovským hrbitovem. Sousední pozemky zakoupila jiná nadace, zrízená a spravovaná pražskou židovskou obcí, totiž "Nadace Dr. Davida Seegensche pro zrízení detské homeopatické nemocnice". Lokalita byla puvodne zakoupena pro plánované rozšírení Nového židovského hrbitova. Dne 11. 5. 1911 byla budova chorobince ve stylu dobového novoklasicizmu s prvky pozdní secese dostavena a predána uživatelum. Stavbu provedl plzenský stavitel Antonín Schlosser podle projektu architekta Viktora Kafky. Soucástí chorobince byla i rozsáhlá zahrada. V roce otevrení žilo v chorobinci 16 chovancu, v roce 1935 už 67 a za nacistické okupace až do roku 1943 130 osob.

Stavba nemocnice se však neustále odkládala. Když v roce 1926 sportovci ŽSK Hagibor („hagibor“ v hebrejštine je „veliký, mocný, hrdina“) ztratili možnost využívat hrište Sparty na Letné, byl  na pozemku postaven sportovní stadion. Když po nemecké okupaci byl pro židy vydán zákaz navštevovat „normální“ školy, hrište ci parky se Hagibor stal jedním z posledních míst, kde si židovské deti mohly hrát, sportovat, nebo se proste scházet. To však trvalo jen do roku 1943, kdy byl starobinec zrušen. V jídelne budovy byla údajne poprvé provedena detská opera "Brundibár", známá pozdeji svým opakovaným nastudováním v terezínském ghettu.

V léte 1944 zacaly na území Protektorátu platit narízení o totální mobilizaci všech práceschopných osob, a tak na míste sportovního areálu vznikl pracovní tábor, v nemž se mela pro Nemecko zpracovávat slída. Na nucené práce byli nasazeni muži a ženy od 35 do 65 let, kterí dle nacistických teorií byli tzv. židovští míšenci 1. a 2. stupne. Na konci ledna 1945 zacal být tábor využíván jako internacní tábor také pro "árijce", kterí se odmítali rozvést se svými židovskými manželkami. Odtud byli preváženi do Terezína. Prošlo jím na 3500 lidí. Ješte dnes mužete na travnatých plochách na puvodním míste tábora videt zbytky základu drevených baráku...

Na shromaždišti se pripravuje další transport. Vezne a Židy ceká presun na nákladové nádraží Žižkov a odtud rovnou do dobytcích vagonu. Píše se 23. leden 1945. Do vlaku mírícího do koncentracního tábora Ostenrode v Sasku nastupuje i muž v lyžarských šponovkách a bekovce naražené pres uši. Jen málokdo by cekal, že oním veznem je filmová hvezda Oldrich Nový. Stejne prekvapený byl i mladický herec Jan Skopecek: „Jako polovicní Žid jsem taky musel odjet s transportem. Nejhorší to pro me bylo v tom vlaku. V jednom vagonu nás bylo namestnaných 80, nedalo se ani sedet. Dostal jsem hrozné horecky. Když mi bylo nejhur, prodrala se ke mne postava v lyžarském oblecení. A byl to Kristián. Zmeril mi teplotu a dal nejaké prášky i svou deku. Moc hezky se o me staral celou cestu. Dokonce i v koncentráku mi zarídil na dva dny postel a chodil se na me pravidelne dívat. Když jsem se uzdravil, nekam zmizel, ani jsem mu nemohl podekovat. Takový to byl formát,“ vzpomínal na první setkání Skopecek.  A jak se dostala zbožnovaná filmová hvezda do koncentráku? Oldrich Nový se odmítl dát rozvést se svojí manželkou Alicí kvuli jejímu židovskému puvodu. Ríká se, že ji mnoho let chránil pred deportací pomocí vlivných prátel, ale nakonec je oba zatkli a vyslýchali. Jeho manželku Alici odvezli do Terezína... Krome Oldricha Nového, Jirího Skopecka táborem také prošel malír Ondrej Sekora.

Krátce po válce zde byl internacní tábor pro kolaboranty a odsunované Nemce. Potom byl Hagibor nakrátko vrácen Pražské židovské obci a budova starobince opet sloužila jako útulek pro staré a nemocné. V roce 1952 však budova pripadla Vinohradské nemocnici, jejíž detské oddelení zde zustalo až do roku 2006. Objekt byl v navrácen Židovské obci a klinika se premístila do nových prostor pavilonu M v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Mnozí ze soucasných obyvatel Domova tudy prošli a vzpomínají na Hagibor jako na místo, kde zažili poslední radostné svobodné dny pred transportem do Terezína. Návrat tech, kterí prežili šoa, práve sem na Hagibor má tedy i hluboký symbolický význam.