Cache je ukryta v zamecke zahrade nedaleko zamku. Je dobre pristupna, neni treba specialni obleceni ani obuv. Všechna zajímavá místa, která v Duchove mužete navštívit jsou popsána níže.
Historie: Mesto Duchcov ležící na úpatí Krušných hor, se vyvinulo ve 13. století z trhové osady Hrabišín, hospodárského centra vrchnosti z Oseku. První písemná zmínka o zdejším Hrabišove dvore pochází z roku 1207, kdy papež Inocent III. potvrdil odvod naturálií i financních poplatku oseckému klášteru. V roce 1240 vznikl soupis majetku a práv konventu v Oseku, tzv. Codex Damascus, v nemž je obec pojmenována Tockczaw. Pozdeji byla nazývána Dockzaw a v nemcine Dux. Osada se rozrostla kolem pravidelného lichobežníkového námestí, v podstate zachovaného na svém puvodním pudoryse až do dnešních dnu. Duchcov ve 14. století obehnaly hradby se tremi branami a již tehdy stál v jihovýchodní cásti tržište kostel. Z roku 1398 pochází písemnost, dokládající, že Boreš IV. z Rýzmburka prodal Duchcov, Rýzmburk a Osek markrabeti Vilémovi Wettinovi a jeho choti Alžbete. S uvedenou transakcí však nesouhlasil král Václav IV., což vyvolala nekolikaleté spory. V Duchcove stála od 14. století tvrz, poprvé písemne doložená roku 1385. Spolu s mestem byla zpustošena behem husitských válek. V letech 1421 až 1425 jí totiž obsadilo vojsko lounsko-žateckého katolického svazku. Tvrz v roce 1425 cela lehla popelem a již se nedockala obnovy. Do dnešních dnu se po ní nedochovaly žádné stopy. Víme je, že stála zhruba v místech pozdejšího Domu kultury. Král Jirí z Podebrad mestu v roce 1460 povolil užívání pecete a mestského znaku. Má podobu peti pruhu v kombinaci cervené a cerné barvy, pres které stojí stríbrný lev se zlatou zbrojí. Historie Duchcova je úzce spjata s hradem a klášterem v Oseku a s duchovským zámkem, vybudovaným v roce 1570 na základech stredoveké tvrze. V souvislosti s napojením mesta na železnicní sít se urychlil rozmach dolování hnedého uhlí v blízkém okolí Duchcova, s nímž se zacalo již roku 1763. Zejména v padesátých letech se dlouho vedly diskuse o možném zrušení vetší cásti mesta pro snazší prístup k ložiskum uhlí, ale na základe vládního usnesení z roku 1963 težba v nejbližším okolí ustala. Duchcov se v roce 1992 stal mestskou památkovou zónou. V Duchcove se narodil barokní sochar Mathias Kühnel, hudební skladatel Fr. Xaver Parc (*1760), matematik Bohumil Bydžovský (*1880), filolog Vítezslav Tichý (*1904), malír Martin Velíšek (*1963) a také úcastnice olympijských her v Amsterodamu roku 1928 M.Lorencová-Klanicová. Zdejším rodákem je i generálmajor Antonín Sochor (*1914-50) hrdina SSSR, úcastník boju o Kyjev, Bílou Cerekev a Dukelský prusmyk.
Duchcovský zámek: Dal v letech 1675 - 1685 vystavet Jan Bedrich z Valdštejna podle plánu architekta J. B. Matheye na míste staršího renesancního lobkovického sídla. Roku 1707 byl zámek rozšíren o dve bocní krídla. Úpravy zámeckého areálu vcetne unikátní barokní zahrady byly provádeny od roku 1720, fasády dostaly soucasný klasicistní vzhled v letech 1812 - 1818 a následne byl upraven i rozsáhlý prírodní park. Výrazným zásahem do areálu zámku byla v roce 1959 likvidace barokního špitálu z duvodu povrchové težby uhlí. Freska V. V. Reinera z puvodní kupole špitálu byla prenesena do nove postaveného pavilonu v zámeckém parku. Návštevníci mohou shlédnout Valdštejnskou rodovou galerii, expozici v tzv. biliárovém krídle, tri místnosti zámeckého personálu a muzeum venované osobnosti Giacoma Casanovy, který jako valdštejnský knihovník prožil na zámku v Duchcove posledních trináct let svého života. Puvodne renesancní zámek z konce 16. století byl do roku 1707 v barokním slohu rozšíren a v letech 1812-18 jeho zevnejšek klasicistne upraven. Barokní zahrada, založená v první ctvrtine 18. století za Jana Josefa Valdštejna, patrila k nejpozoruhodnejším svého druhu. Pri stavební cinnosti podle projektu J. B. Matheye vzniklo vnejší zámecké nádvorí, navazující na cestný dvur. Oba prostory byly oddeleny ozdobným plotem, architektonicky clenenými pilíri se dvema vázami a ctyrmi sochami z Braunovy dílny. Dve predstavují zápasícího Herkula, další Minervu a Marta. Rozšírením areálu v roce 1731 po úprave terénu a zajištení opernými zdmi byly vytvoreny podmínky k založení tzv. Knížecí zahrady. V letech 1967-68 byla barokne rekonstruována. V nižší cásti je kvetinový parter, pri operných zdech byly vysazeny popínavé ruže. Lomená osa zahrady vychází z bocního vstupu a koncí plastikou. Výškový rozdíl vyrovnává dvouramenné schodište s drobnou kašnou s maskaronem. Dolní rozšírenou cást oddelují od prírodního parku okrasné jablone. Barokní období v zámku vyvrcholilo hospitálem s kaplí Nanebevzetí P. Marie s freskou V. V. Reinera. Hospitál je dílem litomerického stavitele Octavia Broggia. Približne ve stejné dobe, tj. v letech 1716-28, byla zakládána zahrada prísne symetrické kompozice s pravidelne clenenými kvetinovými záhony, s alejí tvarovaných stromu, živých sten, s okrasnými zídkami a s oživujícími bazény a fontánami. Hlavní osa zahrady procházela stredem zahradního prucelí zámku ke vchodu kaple dnes už neexistujícího hospitálu. V opacném smeru bylo ukoncujícím prvkem pískovcové sousoší M. B. Brauna Cas loupí krásu, zpodobující únos Óreithýe Boreem. Bylo umísteno v nice celní zdi terasového schodište. Navazující vedlejší cást pozdejšího parku byla architektonicky ztvárnena jednopodlažním pavilónem v prodloužené prícné ose zahrady. K dvoustupnové fontáne na ploše pred ním se paprskovite sbíhaly cesty, lemované stromoradím. Pavilón po klasicistní úprave sloužil jako obydlí pro zahradníka a byly k nemu pristaveny skleníky pro pestování okrasných rostlin. Od konce 18. století, kdy také vrcholil lázenský vehlas nedalekých Teplic, bylo v zámku spolecensky velmi rušno. Porádaly se pastýrské hry, divadelní a hudební predstavení a jiné slavnosti. Mezi slavnými návštevníky byl Goethe, Beethoven, Chopin a jiní. Klasicistní úpravy zevnejšku zámku, dokoncené v roce 1818, provázely i postupné premeny barokní zahrady. Na rozšíreném území byl zakládán prírodní anglický park s volne komponovanými cestami, stromovými solitéry nebo skupinami. Jedinou páterí parku byla diagonálne vedená alej od Knížecí zahrady k okraji parku. Pruhled alejí koncil na zalesnených svazích Krušných hor barevne odlišenou výsadbou stromu do písmene W. Park oživovala tekoucí voda, napájející nekolik rybníku. Dodnes se zachoval tzv. Sfingový rybník s plastikami z pocátku 18. století. V parku byla na nekolika místech zrízena odpocivadla. Na umelé vyvýšenine stála socha bohyne lovu Diany. V roce 1956 a v dalších letech byl park zasažen težbou, které padl za obe i barokní hospitál. V uplynulém desetiletí bylo území rekultivováno a park obnoven. Byl zrízen i objekt pro osazení Reinerovy vzácné fresky a také pro puvodní plastiky z kaple hospitálu. Do vnejších výklenku byly umísteny alegorické sochy z predpokládaného Braunova okruhu. Z puvodních porostu se ojedinele zachovaly duby, jasany, lípy a platany. Ostatní dreviny jsou z pozdejších období, nejvetší cást tvorí nové výsadby.
Kostel Zvestování Panny Marie: barokní kostel Zvestování Panny Marie stojí v blízkosti zámku. Vznikl v letech 1698-1722 na míste starší renesancní stavby z roku 1587. Z kostela sv. Jirí, nejstaršího objektu na tomto míste se zachovala cást zdiva v jižní cásti dnešního knežište. Do své smrti v roce 1707 rídil stavbu Marco Antonio Canevalle a po nem dosud nezjištený architekt. Roku 1826 si kostel vyžádal celkovou rekonstrukci. Pri požáru objektu v kvetnu 1945 potom shorela znacná cást vzácného zarízení. Jednalo se napríklad o hlavní oltár od Matyáše Bernarda Brauna, ozdobený obrazem Václava Vavrince Reinera Zvestování Panny Marie, a bocní oltár s malbou od téhož výtvarníka. Nad jednolodní stavbou s polygonálne ukonceným knežištem se tycí dve veže. Lod preklenula valená klenba s lunetami, presbytár má lunetový záver. V jižní cásti kostela vznikla na ctvercovém pudoryse tzv. Valdštejnská kaple s kupolí. Poblíž zmínené prostory se nachází mramorový náhrobník Adama Havla z Lobkovic.
Pavilon s freskou V.V. Reinera: v zámeckém parku stojí od roku 1982 pavilon, jehož kopuli zdobí freska Nejsvetejší Trojice s Assumptou z roku 1728. Horní cást objektu pochází z puvodního špitálního kostelíka Nanebevzetí Panny Marie. Ten navrhl italský stavitel Octavio Broggio a dokoncen byl v roce 1728. Stával uprostred parku až do roku 1959, kdy došlo kvuli plánované težbe uhlí k demolici objektu a sejmutí kopule s cennou freskou. Pro umístení zachránené Reinerovy malby vznikl pod záštitou UNESCO výše zmínený pavilon. Ke kostelíku Nanebevzetí Panny Marie patrili rovnež 4 alegorické sochy ctnosti od Matyáše Bernarda Brauna a Kalvárie od F.M. Brokofa, obe približne z 20. let 18. století. Tyto plastiky našly své nové místo v kostele Zvestování Panny Marie.
Kaple sv. Barbory: Puvodne hrbitovní kaple sv. Barbory byla v barokním slohu vybudována v roce 1723, a to na míste staršího gotického objektu podobného typu. Centrální prostor preklenula kupole s lucernou a pri západní stene vyrostla nevysoká vež. Socha sv. Barbory pochází približne z poloviny 18. století. V blízkosti kaple se nachází pametní deska Giacoma Casanovy (* 1725 v Benátkách a +1798 v Duchcove). Nedaleko jsou umísteny empírové náhrobníky z let 1807-21.
Socharské památky: Na námestí naproti zámku stojí pískovcové sousoší Nejsvetejší Trojice, které v letech 1750-60 v barokním slohu vytvoril duchcovský sochar M.Kühnel, pracující ve službách rodiny Valdštejnu jako klícník. V malém parku, poblíž evangelického kostela, pripomíná plastika stredovekého pevce Walthera von Vogelwide, údajne rodáka z Duchcova.
Duchcovský viadukt: Železnicní viadukt v Duchove byl za národní kulturní památku prohlášen vzhledem k smutné události, která se zde odehrála dne 4. února roku 1931. Tehdy tudy krácel pruvod nezamestnaných horníku na demonstraci do Duchcova a cetníci u viaduktu ctyri horníky zastrelili a ctyri další težce zranili. Pomník s reliéfem padlého a dalšími postavami navrhl K. Lerch, celý projekt realizovala skupina výtvarníku v roce 1956.
Muzeum: Duchcovské muzeum založili již roku 1896 F.X. Reidel, znalec historie mesta a od roku 1900 zdejší starosta. Expozice byly umísteny v Bílinské ulici c.p. 12/182, kde dnes sídlí Mestská knihovna. V roce 1941 zacala muzejním úcelum sloužit budova c.p. 9/555 v Nádražní ulici, odkud se instituce v polovine 60.letech prestehovala do zámku. V roce 1994 se Muzeum mesta Duchcova usídlilo v dome c.p. 7 v Masarykove ulici. Jedná se o puvodne renesancní objekt s pozdne barokní fasádou, v nemž má kanceláre sekretariát muzea, vznikla zde studovna a depozitár. Osobnosti G. Casanovy se venuje tzv. Maarova knihovna, sestavená duchcovským badatelem B.Maarem. Ve vedlejším dome se v prostorách bývalých zámeckých koníren nachází i výstavní sín.
Ostatní významné objekty: U nového hrbitova vznikla v první polovine 18. století barokní kaple Panny Marie Pomocné. Z roku 1902 pochází secesní kostel církve ceskoslovenské, sloužící puvodne bohoslužbám evangelické církve augšpurského vyznání. Další architektonicky významné budovy se nachází rovnež na námestí, v Mlýnské, Husove a Havírské ulici. Za pozornost stojí predevším budova gymnázia z roku 1921, panský pivovar (c.p.588) z roku 1671 a také napríklad kašna sv. Floriána od sochare J.I. Popela a kameníka I. Reichmana.
Cachevracejte na své místo!