KH - Literarni Multi-cache

Ceský básník, archeolog, historik umení, politik a národní buditel Jan Erazim Vocel se narodil 23. srpna 1802 v Kutné Hore. Jako jeho rodný dum je oznacován dum cp 144 naproti Kamenné kašne , v roce 1876 však byla podle chybného údaje v matrice umístena pametní deska Jana Erazima Vocela do Jatecní ulice, která byla prejmenována na Vocelovu.
V roce 1816 odchází Erazim na studia do Prahy, studia filosofie však opouští a vydává se do Vídne, kde se na dlouhých 18 let stává ucitelem u šlechty. V roce 1842 se vrací doPrahy. Pracuje jak redaktor Casopisu Ceského muzea. Práce v Muzeu Vocela privádí ke studiu archeologie a dejin umení. V revolucním roce 1848 se angažuje politicky, spolu s Palackým a Šafaríkem pripravuje Slovanský sjezd, je dokonce poslancem ríšského snemu. Po porážce revoluce a nástupu Bachova absolutismu se plne venuje vedecké práci, od roku 1850 prednáší archeologii a dejiny umení na univerzite. Podniká radu zahranicních studijních cest, publikuje odborné clánky a studie v casopisech. Je považován za zakladatele archeologie v Cechách. Vocel je i autorem nekolika básnických sbírek s historickými tématy, novel a odborných prací, napr. Pravek zeme ceské ( 1866,1868). Svá díla psal cesky i nemecky. Zemrel 16. zárí 1871 a jeho hrob je na Olšanských hrbitovech v Praze.

Jedna z nejvýraznejších osobností ceské literatury a divadla 30. a 40. let. 19. století, spisovatel, prekladatel, autor povídek a dramat, herec, režisér, redaktor a organizátor ceského spolecenského, literárního a divadelního života.

Narodil se 4. 2. 1808 v Kutné Hore, odtud odešel na studia do Prahy a pozdeji do Hradce Králové, kde chtel poznat profesora Václava Klimenta Klicperu, dalšího skvelého ceského dramatika. Tylovi se jeho sen splnil a stal se oblíbeným žákem pana profesora. Od pocátku 30. let žil v Praze, rídil casopisy Kvety, Vlastimil, Pražský posel a redigoval politické Sedlské noviny. V roce 1834 založil se svými práteli Kajetánské divadlo, mezi jehož cleny patrili napr. K.H. Mácha nebo K. Sabina. V letech 1846 –1952 byl dramaturgem ceských her ve Stavovském divadle. V revolucních letech 1848 – 1849 patril k predním bojovníkum za politickou svobodu národa, po porážce revoluce byl pronásledován rakouskými úrady, žil v bíde, težce nemocný. Zemrel v Plzni roku 1856.

Tyl byl národem milovaný dramatik. Psal dramata, hry režíroval, prekládal a upravoval, svými hrami se snažil vychovávat, upevnovat národní vedomí a vést k vlastenectví. Mezi jeho nejznámejší hry patrí fraška Fidlovacka, ve které poprvé zaznela Tylova písen Kde domov muj, k níž složil nápev František Škroup. Tato písen se pozdeji stala ceskou národní hymnou. Dále psal Tyl i historické hry, které reagovaly na dobové událost. Historická témata posloužila Tylovi k tomu, aby se vyjádril k aktuálním problémum své doby, zejména k sociální otázce. Jde napr. o hru Kutnohorští havíri o vzpoure havíru z konce 15. století.

Kutná Hora je v Tylove díle zastoupena i v jeho povídkách, napr. Rozina Ruthardová nebo Dekret kutnohorský. Tato povídka lící události roku 1409, kdy vydáním tohoto dokumentu ceský král Václav IV . upravil pomer hlasu na pražské univerzite na 3:1 ve prospech ceských ucencu. Tylovy povídky jsou plné horoucího vlastenectví, lásky k národu a svobode.

V Kutné hore nám tohoto slavného spisovatele pripomíná pametní sín v Tylove rodném dome v Tylove ulici ( Ceské muzeum stríbra ), od roku 1933 Tylovo divadlo a ochotnický soubor Tyl a dále pomník v parku pod Vlašským dvorem.

Narodil se v Kutné Hore jako syn pekare, vystudoval ucitelský ústav, psal clánky do pražských Národních listu a zabýval se ceskou historií a literaturou. Byl autorem historických povídek, jeho literárními vzory byli spisovatelé A. Jirásek, Z. Winter a Václav Beneš Trebízský, jehož 15 svazku Sebraných spisu vydal a doplnil jeho životopisem. Ve svých vlastních povídkách cerpal námety zejména z kutnohorských dejin a vyprável v nich autentické príbehy, napr. Kutnohorský kat, Kutnohorský primátor, Horanští synové. Zemrel predcasnou smrtí na následky tuberkulózy. Je pohrben na kutnohorském hrbitove u Všech svatých. Na Komenského námestí, na dome, ve kterém se narodil, nám tohoto spisovatele dnes pripomíná pametní deska.

Významná osobnost predbelohorské doby, meštan, básník, renesancní bourlivák, autor Pametí, které jsou dodnes cenným zdrojem informací o dejinách jeho rodného mesta i království. Zachytil v nich události z let 1575 – 1626. Memoárové záznamy vedli už Mikulášovi predkové a Dacický v jejich práci pokracoval. Spolu s Pametmi vznikaly i jeho satirické verše, namírené na kutnohorskou spolecnost a katolické duchovní, vydané pod názvem Prostopravda. Rodný dum Mikuláše Dacického najdete na Komenského námestí, tento v jádru gotický dum s barokní fasádou a znakem Dacických z Heslova však chátrá a je v pomerne dezolátním stavu. Doufejme, že se brzy najdou v rozpoctu mesta financní prostredky na jeho obnovu. Od svých 16 let Mikuláš studoval v kladrubském kláštere a do Kutné hory se vrátil po smrti svého otce. Oddával se veselému životu a obcas se dostával i do rozporu s tehdejším právem, v roce 1582 dokonce zabil ve vyprovokovaném souboji pana Štastného Novohradského z Kolovrat a soudní pre o vyrovnání trvala dlouhých 33let. Žil svobodomyslným a nevázaným životem. Zemrel 25. zárí 1626 ve veku 70 let.

Dramaturg cinohry Národního divadla v letech 1896 –1900, autor novel, povídek a románu, autor fejetonu, díky nimž byl považován za pokracovatele Jana Nerudy. Jeho rodný dum se nachází na Václavském námestí a ulice, která vede naproti domu, byla na památku tohoto kutnohorského rodáka pojmenována Lierova.

Jeden z nejtalentovanejších ceských básníku se narodil 30. srpna 1919 v Kutné Hore v židovské rodine Ohrensteinu jako prostrední ze trí bratru. V Kutné Hore prožil své detství a mládí, navštevoval kutnohorskou reálku, pozdeji odešel do Prahy a po vzoru svého bratra se prihlásil na dramatickou konzervator, ze které byl ovšem v roce 1940 z rasových duvodu vyloucen. Orten Kutnou Horu velmi miloval a velmi težce nesl zákazy, které mu jako Židovi neumožnovaly opouštet Prahu a navštevovat svou matku v Kutné Hore. O Kutné Hore napsal básnický cyklus s názvem Mé mesto, který vznikl jako paralela k fotografiím Kutné Hory Otova spolužáka Otty Reinera. Bratr Jirího Ortena Ota Ornest usporádal v roce 1993 výbor z tvorby Jirího Ortena, pod názvem Cechy za oknem smutných duší, který vypovídá o vztahu Jirího ke Kutné Hore a obsahuje básne z výše uvedeného cyklu. Mezi nejznámejší básnické sbírky tohoto autora patrí Cítanka jaro, Cesta k mrazu a Ohnice a Elegie. Jirí Orten si od roku 1936 vedl soustavne deníkové záznamy, které vešly ve známost pod názvy: Modrá kniha, Žíhaná kniha a Cervená kniha. Jirí Orten tragicky zahynul v Praze 1. 9. 1941, zemrel den po svých 22. narozeninách, kdy ho na pražském nábreží srazila nemecká sanitka.
V Kutné Hore nám tohoto básníka pripomíná jeho rodný dum, dále pametní deska ve vestibulu gymnázia, které nese jeho jméno, a literární festival Ortenova Kutná Hora, zamerený na básnickou tvorbu mladé generace.