1. stage - Hadovka
V 1. polovine 16. století se v techto místech rozprostíralo sedm
vinic, které postupne spojil novomestský meštan Matej -
sladovník z domu U bílého kríže. Vinicní lis se zde pripomíná
k roku 1602. Do tricetileté války byla vinice v majetku
staromestských a malostranských meštanu, za války pak byla
zpustošena a lis poboren. Roku 1661 ji koupil a znovu
vysadil malostranský meštan František Ferdinand de
Serponte et Bregaziis, císarský notár a právník. Vinici a stavení,
které Serponte také obnovil, se od té doby ríkalo Serpontka a
nesprávným prekladem do ceštiny vzniklo pozdejší
pojmenování Hadovka (serpens = had).
Když Ferdinand Serponte roku 1705 zemrel, zanechal vinici ve
velkých dluzích. Ta prišla do dražby, ve které ji
stržil František Doudlebský ze Šterneku. V roce
1743 koupil Serpontku Antonín Messler, farár pri kostele sv.
Václava na Malé Strane, a spojil ji záhy se sousední velkou vinicí
Pušrajbkou. Na pozemcích spojených vinic pak vybudoval
velkou usedlost.
Pozdeji se stala soucástí Hadovky i pozdne barokní kaple
Nejsvetejší Trojice (viz multi Dejvické kaplicky). V polovine 19. století
koupil usedlost Gabriel František Janoušek, továrník
zámecnického zboží v Praze. Do roku 1859, kdy koupil Hadovku
Rudolf rytír Václavícek, došlo k promene usedlosti v
novogotický letohrádek podle návrhu architekta Josefa Niklase a k
úpravám zahrady. Od roku 1872 patrila Hadovka metropolitní kapitule
a byla pripojena ke statku proboštu. Po první svetové válce
prešla Hadovka, stejne jako vetšina ostatních
kapitulních pozemku, do vlastnictví hlavního mesta Prahy.
Velkými úpravami prošla po roce 1930, kdy se majitelkou
stala Zdenka Havránková a poverila stavitele Nekvasila celkovou
adaptací.
Patrové stavení Hadovky, rozložené kolem vnitrního dvora na
podkovovitém pudorysu, je znacne ojedinelé architektonickým
výrazem. V pražském prostredí pusobí až exoticky bohate
clenitá fasáda s mnoha stupnovitými štíty, které kryjí
sedlové strechy, bohate rámovaná okna a portály s osteními. Od roku
1948 se letohrádek stal sídlem kanadského velvyslanectví.
Stojíte pred usedlostí Hadovka. Poblíž vás je sloup s
císlem XXXAX. (Císlo není pod vrstvou plakátu!)
2. stage - Vlcovka
Usedlost Vlcovka byla postavena roku 1855 Janem Wiltschem na
pozemcích Hercovky. Wiltsch se stal majitelem Hercovky roku 1851,
ale zacal ihned rozprodávat její pozemky, až nakonec prodal i
usedlost Hercovku a ponechal si jen cást jejích bývalých pozemku,
na kterých vystavel Vlcovku, zvanou puvodne jeho jménem Vilcovka. K
tomuto domu náležely pozemky v míre 7 jiter, ale i z nich
Wiltsch brzy odprodal 2 pole, každé o rozloze asi 1 jitro, a
sice Karlu Freieslebenovi, vlastníku sousední Hanspaulky, a Karlu
Grafovi z Ortenberka, který zde postavil novou vilu Karlovku.
Po Wiltschove smrti roku 1897 zdedili usedlost jeho príbuzní,
celkem 13 dedicu. Jednopatrová budova byla upravena v 70. letech
19. století. Je nápadná stupnovitým štítem a terasou pred
jižním prucelím.
Dodnes má obytnou funkci.
Nalevo od branky jsou zvonky. Pocet zvonku v pravém sloupci =
B.
3. stage - Hercovka
Puvodní název vinice, na které vznikla usedlost Hercovka, byl
Lichtenberka a byl odvozen od jména Mateje Lichtenbergra z
Lichtenberka, jehož manželka Katerina ji zdedila po
prvním manželovi Jirím Majerovi z Purkridu v roce 1628. Do té
doby se vinici ríkalo „na rohu", nebot se rozprostírala na
kraji cesty z Dejvic do Šárky. Jako jiné okolní vinice
vznikla i Lichtenberka spojením menších vinohradu,
založených ke konci 15. století.
Kolem roku 1670 byl na Lichtenberce postaven nový lis. Od roku 1750
byl novým majitelem Rehor Augustin Hofman, kamenický mistr a
správce u kanovníka Jana Michala Hertsche. Nutno však uvést,
že v této dobe již byla vinice premenena na zahradu,
nebot pestování vinné révy vzalo za své v letech 1742-44. V roce
1768 patrily k Hercovce krome zahrady i pastvina a pole v celkovém
rozsahu více než 7 jiter. Hercovka vzkvétala a byla
rozširována, zejména za panství hrabat z Pöttingu. V roce
1837 byly za majitele Jana Lokoty pozemky opet premereny pro nový
katastr, rozsah parcel cinil již pres 8 jiter (lesík, louka, 2
pastviny, 4 zahrady a cesta).
Roku 1851 koupil usedlost Jan Wiltsch, pudu rozparceloval a
rozprodal, nechal si jen díl pole a pastvinu, kde založil nový
dum - dnešní sousední usedlost Vlcovku. V letech 1871-78
vlastnila Hercovku Gabriela Haaseová z Wranau. V té dobe
došlo k výstavbe domku pro zahradníka s maštalí, k
prestavbe domu do novorenesancní podoby a zrejme byla upravena i
zahrada.
Budova usedlosti byla prestavena do dnešní podoby obytné
vily v letech 1925-26 podle návrhu stavitele Josefa Donáta. Z
novorenesancní rekonstrukce se dochovalo obvodové zdivo a sklepy.
Prestavba z 20. let pak byla provedena podle predloh baroka a
klasicismu. V soucasnosti se jedná o patrovou vilu cinžovního
typu na obdélném pudorysu s mansardovou strechou a obytným
podkrovím.
Domek pro zahradníka, jednoduchá stavba s dekorativními prvky na
fasáde, pochází z roku 1871. Domek navazuje na vilu z východní
strany a je od ní oddelen pouze sloupy s kovanou branou
postsecesního typu.
Velká cást zahrady byla ztvárnena jako skalka, vcetne stylizovaného
jezírka. Zachovány jsou balustrády a na operné zídce
schodište plastika lva. Na severu se nachází osmiboký altán,
na západe pak menší kruhový bazén z omítnutých cihel.
Východní cást zahrady je rešena v prírodne krajinárském
slohu, objevíme zde pekné stromoradí z jírovcu a lip a menší
skleník s pavilonkem. Vila Hercovka je dnes v soukromém vlastnictví
a slouží k bydlení.
Jestliže je na klice na brance lev, pak C=1, je-li na ní
orel, pak C=2, a pokud vidíte na klice pegase, potom C=3.
(Stejné zvíre je možno videt za brankou s cp. 13.)
4. stage - Strakovka
Vinice Strakovka vznikla na pocátku 17. století sloucením
starších vinic Kozlovské, Topolky, Malé Topolky a
Dolejší Pekarky. Roku 1622 pripojil ješte Jakub Kozel
z Peclinovce vinici Koutskou. V roce 1646 se majitelem stal
Jindrich Volf Berka z Dubé.
Po nekolika zmenách v držbe získala roku 1696 vinici Rozina
Geismüllerová, pozdeji ovdovelá a znovu provdaná za Jirího
Františka Lieba z Liebenfelsu. Tehdy se také vinici ríkalo
Líbovka. V roce 1750 koupil Líbovku kanovník, pozdeji
probošt svatovítské kapituly František Kazimír
Strachovský ze Strachovic. Vlastnil ji plných 22 let a také po nem
již tehdy získala dnešní název, nejprve Strachovka, ale
velmi brzo Strakovka. Dum byl stále zapisován jako vinicní
usedlost, i když se zde réva již od válek o rakouské
dedictví ve 40. letech 18. století nepestovala.
Další majitelé se strídali po dvou až ctyrech letech.
Až roku 1837 koupil usedlost dvorní stavitel Jan Kliment Zobel
s úmyslem vybudovat zde cihelnu. Jelikož již v roce 1840
zemrel, nedovedl svuj zámer do konce. Od jeho dedicu však
koupil Strakovku po peti letech Gustav Hoffman a cihelnu postavil.
Nicméne Hoffman patrne precenil své financní možnosti a celou
Strakovku již roku 1847 prodal hospodárskému radovi
Františku Braunovi. Cihelna však zrejme nebyla ani
nadále úspešná, nebot brzy zanikla.
V roce 1907 došlo k rozdelení pozemku Strakovky. Dum s cástí
pozemku koupil architekt Richard rytír Klenka z Vlastimilu a
vetší díl bývalé vinice s nove postavenými domy zustal ve
vlastnictví rodiny Küffru z Asmannsvilly, které puvodne patrila
celá Strakovka, a to od roku 1890. V roce 1927 byly zboreny zbytky
stájí. Od roku 1979 byl dum po dobu dvou let opravován a
slouží dodnes jako obytný rodinný dum. Jedná se o klasicistní
jednopatrovou budovu obdélného pudorysu s valbovou strechou s
vikýri. Fasáda, puvodne barevne provedená, se sedmi okenními osami
je clenena toskánskými pilastry.
Na lampe kousek od vás je císlo ve tvaru DXXXXX.
5. stage - Karlovka
Byla postavena po roce 1861, kdy Karel Graf z Ortenberka koupil díl
pole usedlosti Hercovka, resp. Vlcovka o velikosti 1 jitra a 200
sáhu od Jana Wiltsche. Podle jména svého zakladatele získala také
název. Dalším majitelem se stal v roce 1878 doktor práv
Ferdinand Budil a od roku 1890 byla až do první svetové války
v majetku velkoobchodnické rodiny Rottu. Dnes zde sídlí Ústav
experimentální botaniky.
Císlo na lampe blízko vás je XXEXXX.
Poklad najdete na souradnicích 50°06.KLM 14°22.NOP, kde
K=E-D
L=A+C
M=E+C-A
N=B-C
O=B-E
P=A+D
CACHE NENÍ VE ZDI, PROSÍM, NEROZEBÍREJTE
JI.
Cache se dá ulovit bez problému z cesty! Z té se také mužete
potešit pohledem na Pražský hrad. Preji príjemnou
procházku!
Dekuji Áje za výrobu logbooku a nálepky.
Text prevzat z knih o pražských usedlostech, staré fotografie
rovnež. Mapy stabilního katastru poskytl CÚZK.
Vlajecka použita ze stránek 3D Flags.
There used to be many homesteads in Dejvice, however, not all
of them have been preserved until the present day. You are going to
visit five of them. The initial coordinates will take you to the
Hadovka tram stop, which is the closest to the 1st stage.
1st stage – Hadovka
You are standing in front of the Hadovka homestead. There is a high
post nearby bearing number XXXAX. (It is not under the
posters.)
2nd stage – Vlcovka
Find the door bells on the left side of the gate. Number of the
bells in the right column = B.
3rd stage – Hercovka
Find the door knob on the gate. If it is in the shape of lion, then
C=1, if eagle, then C=2, if paegas, the C=3.
4th stage – Strakovka
Look for number DXXXXX on a nearby lampost.
5th stage – Karlovka
Look for number XXEXXX on a nearby lampost.
You will find the cache on coordinates 50°06.KLM 14°22.NOP,
where
K=E-D
L=A+C
M=E+C-A
N=B-C
O=B-E
P=A+D
The cache can be retrieved from the path. You can also enjoy a
view of Prague castle. Enjoy the walk!
Translation to English: Anneke