Také jezdíte rádi s lodí na Sázavu a nejraději z Týnce do Pikovic? Pokud Vás zaujala nejen samotná plavba na řece, ale fascinují Vás i úchvatné výtvory přírody okolo, přijměte pozvání na exkurzi do dávné minulosti těchto míst. Tato vodácko-geologická multi-zeměkeš, kterou lze na lodi snadno zvládnout během několika hodin, Vám spolu s GC2CZBB na konci plavby postupně představí tři různá období v geologické minulosti naší země. Poplujeme po proudu řeky a proti proudu času.
Váš úkol
K uznání „nálezu‟ této zeměkeše musíte splout na lodi úsek Sázavy mezi Chrástem a Pikovicemi (terén 5), případně ho projít či projet jiným způsobem (terén s nižší obtížností). Budete projíždět dvěma různými oblastmi, a tak budete na dvou místech zkoumat horninové podloží říčního údolí.
Až si doma v klidu přečtete listing, ze získaných údajů a nových znalostí sestavte odpovědi na následující otázky. Ty mi pak pošlete e-mailem. Nečekejte prosím na schválení správné odpovědi a zalogujte se rovnou. Pokud nebude odpověď správná, ozvu se Vám. Pokud se neozvu, berte to jako souhlas. Chtěl bych jen požádat, abyste logovali a posílali e-maily současně. Usnadníte mi tím kontrolu plnění podmínek pro platné zalogování „nálezu‟.
1. Mezi Chrástem a Žampachem si zblízka prohlédněte balvany v řece nebo skály kolem. Zjistěte, jakou mají velikost zrna. Jsou hrubozrnné, nebo jemnozrnné? Za jemnozrnné považujte takové, jejich krystaly pouhým okem těžko rozeznáte nebo vůbec neuvidíte. Patří tyto horniny mezi výlevné, nebo hlubinné?
2. Stejným způsobem prozkoumejte horniny v úseku mezi Žampachem a Pikovickou jehlou. Stejným způsobem na otázku odpovězte.
3. Tam, kde jste viděli hrubozrnné horniny, převládaly světlé, nebo tmavé krystaly nerostů? Zařadili byste tyto horniny k žulám, nebo spíše mezi gabra?
A protože jistě rádi fotografujete, můžete cestou pořídit nějakou pěknou fotku ze své plavby a připojit ji k logu. Tento úkol je dobrovolný.
Pozor! Vyplouváme!
Úsek první: Chrást–Žampach
V úseku z Chrástu k poslednímu sázavskému jezu mě už při první plavbě těmito místy okouzlily mohutné balvany v řečišti. A okouzlují mě dodnes. Pojďme si tedy říci, jak se sem vlastně dostaly.
V dávné minulosti se území dnešních Čech nacházelo na jižní polokouli a většinu času bylo zalito mělkým pobřežním mořem. V mladších prvohorách, konkrétně v období nazývaném devon, však došlo ke srážce kontinentálních desek. Mohutné tlaky způsobily, že bylo mořské dno zdeformováno a vyzdviženo vysoko nad hladinu. Vznikla četná nová pohoří. Takto byl tehdy vytvořen i Český masiv. Proces, který způsobil, že naše území je od té doby pevninou, nazýváme variské nebo též hercynské vrásnění. Toto vrásnění započalo v devonu a pokračovalo i v následujícím období – karbonu. Probíhalo přibližně před 390 – 310 miliony let.
Právě v tomto období se vlivem vysokého tlaku ve velkých hloubkách tavily horniny. Žhavé magma pak pronikalo do vyšších vrstev. Pokud neproniklo až na povrch zemské kůry a nevylilo se při sopečných erupcích, zůstalo v hlubinách, kde postupně vychladlo a ztuhlo. Horniny takto vzniklé označujeme jako hlubinné vyvřeliny (plutonity). Protože chladnutí a tuhnutí žhavého magmatu v hlubinách zemské kůry je velmi pomalé, byl dostatek času na vytvoření větších krystalů nerostů, které jsou v něm obsaženy. Hlubinné vyvřeliny se tedy vyznačují většími zrny, snadno patrnými pouhým okem, než rychleji chladnoucí výlevné horniny (vulkanity), které jsou jemnozrnné.
Tímto způsobem se v zemské kůře utvořila velká tělesa bochníkovitého tvaru, kterým obecně říkáme plutony. V místech, kterými proplouváme, vidíme kolem sebe části jednoho takového tělesa – středočeského plutonu. 
Při chladnutí se z taveniny nejdříve vysazují tmavé minerály, které klesají směrem dolů. Lehčí, světlé minerály, zejména křemen, krystalizují později. Tmavší hornina se proto po utuhnutí nachází obvykle ve spodní části plutonu. Horniny s převahou tmavých zrn označujeme jako gabra, světlejší jsou žuly. (Odborníci mi jistě odpustí jisté zjednodušení.) V oblasti najdeme oba typy hlubinných vyvřelin.
Hovoříme-li o tom, že středočeský pluton vznikl v hlubinách zemské kůry, jak je možné, že dnes vytváří krajinu na jejím povrchu? Odpověď je jednoduchá. Mohutné vrstvy původních mořských usazenin, které se při variském vrásnění náhle staly součástí vysokých hor, postupně podlehly erozi a byly odneseny do nižších poloh.
Eroze dnes nemilosrdně působí i na ztuhlé magma, které se kdysi nacházelo hluboko pod povrchem a modeluje současnou krajinu. V okolí řeky si můžeme všimnout charakteristických tvarů skal, které jsou především výsledkem tzv. mrazového zvětrávání. Již během chladnutí a smršťování horniny v hlubinách vznikají v tělese trhliny. Po obnažení do puklin a škvír v hornině proniká voda, která zde při teplotách pod 0 °C zamrzá a zvětšuje svůj objem. Vyvíjí tak obrovský tlak na okolní skálu a způsobuje její další trhání. V horninách, které tvoří středočeský pluton, se tímto způsobem vytvářejí charakteristické kvádry. Pokud se tyto kvádry dostanou do říčního koryta, vodní proud obrušuje jejich hrany, a vznikají tak oblé balvany, které často, zvláště za nižšího stavu vody, vystupují nad hladinu.
Úsek druhý: Žampach–Pikovice
Těsně předtím, než doplujeme k poslednímu jezu na Sázavě, do Žampachu, opouštíme středočeský pluton. A opouštíme tak i velkou geologickou oblast nazývanou moldanubikum, jejíž je středočeský pluton součástí. Moldanubikum je nejstarší z ker zemské kůry, že kterých byl v prvohorách zformován Český masiv. Název moldanubikum byl vytvořen z latinských pojmenování Vltavy a Dunaje. Moldanubikum tedy opouštíme, vítejte nyní v bohemiku! Čeká nás teď plavba napříč úzkým pruhem území (šířka asi 3 km, délka asi 60 km), které se táhne od Jílového až téměř k Blatné a nazývá se jílovské pásmo. Údolí Sázavy je nyní o něco užší a strmější, skály zde také vypadají jinak. Říční dno je stále peřejnaté, ale nenajdeme v něm takové balvany jako v předchozím úseku. Po několika kilometrech plavby se před Pikovicemi údolí otevírá. V těchto místech jílovské pásmo končí a začíná barrandien, kterému je věnována samostatná zeměkeš.
Jílovské pásmo, které tvoří přechod mezi moldanubikem a bohemikem, bylo dlouhou dobu pro geology záhadou, která dodnes není spolehlivě vysvětlena. Na rozdíl od předchozího úseku, který je tvořen hlubinnými vyvřelinami pocházejícími z dob formování Českého masivu v mladších prvohorách, zde převládají vyvřeliny výlevné, které jsou mnohem starší.
Jak bylo popsáno výše, v dávné minulosti bylo území dnešních Čech zalito mělkým pobřežním mořem. Tedy to, po čem dnes chodíme, bylo součástí mořského dna. Po stovky milionů let se na tomto dně ukládaly mohutné vrstvy drobných úlomků, které sem z pevniny přinesly řeky.
Toto moře však nebývalo klidnou pánví zalitou vodou. V různých obdobích zde bývala velmi aktivní tektonická a sopečná činnost. Předpokládá se, že v mladších starohorách zde vlivem tlaků praskla deska zemské kůry. Tato puklina, která se střídavě zvětšovala a opět zmenšovala, se vyplňovala žhavým magmatem – roztavenými horninami ze zemského pláště, který se nachází pod zemskou kůrou. Po vylití na povrch magma rychle chladlo a tuhlo. Nemělo tolik času na tvorbu krystalů, a proto mají výlevné vyvřeliny (vulkanity) mnohem jemnější zrnitost než hlubinné (plutonity), které pomalu tuhly pod povrchem. Rozdíl v zrnitosti hornin a způsob jejich odlučnosti je to hlavní, čeho si můžete všimnout při srovnání s předchozím úsekem plavby.
V jílovském pásmu převládají především ryolity a ryodacity (jsou většinou světlé a mají podobné složení jako žula, která je však hlubinnou vyvřelinou), méně pak zde najdeme i andezit a čedič (bazalt). Na mnoha místech byly tyto horniny při pozdějších horotvorných pochodech (vrásněních) částečně nataveny a přeměněny (mapr. metabazalt). Jílovské pásmo se také vyznačuje tím, že se zde v žilách nacházejí ložiska zlata, které bylo na některých místech v minulosti těženo.
Cíl plavby: Vítejte v Pikovicích!
Dopluli jste do Pikovic, pravděpodobně zde Vaše cesta končí. Vítejte tedy v cíli! A vítejte v barrandienu! Pikovická jehla, kterou jste před chvílí míjeli, je jednou z posledních skal, které jsou tvořeny vyvřelinami jílovského pásma. Jak se můžete sami přesvědčit například cestou na nádraží, dostali jste se na území, které je tvořeno zpevněnými usazeninami. Barrandienu se podrobněji věnuje GC2CZBB.